anotace

Tempo lidského poznání se závratně zrychluje. Lidstvo není nikdy hotovo se svým dílem. Rodí se stále noví lidé, problémy i cíle. V historii nastávají, v dramaticky se zrychlujících intervalech, transformace, které revolučně mění společenské hodnoty. Významné historické děje mají jen zřídka jedinou příčinu a vysvětlení. Obvykle vyplývají z konvergence na sobě nezávislých dějů. Hybným prvkem transformací je vždy změna v dynamice vědění. Právě tím nejdynamičtějším obdobím procházíme. Vytváří se informační, postindustriální, a znalostní společnost. Vznikají nové vazby mezi poznatky všech disciplín, řetězově se generují nové nápady, ideje a technologie. Radikálně se mění pohled na možnosti věd, technologií a využití jejich „průniků“ či mezí platnosti.

Během několika desetiletí společnost mění své uspořádání podobu. Mění se světový názor, základní hodnoty, sociální a politická struktura, umění a instituce. Najednou se vynořuje zcela nový svět. A lidé v něm narození si již ani nedovedou představit svět, v němž žili jejich prarodiče a do něhož se narodili jejich rodiče.

Tempo rozvoje lidstva bylo, je a bude podmíněno způsoby zaznamenávání a šíření informací a metodami jejich přeměny na znalosti. Špičkový vědec 18.stol. znal asi 200 knih a mohl vybírat jen z docela málo odborných časopisů.. V r.1985 světové knihovny evidovaly miliardu titulů. Dnešní „digitální vesmír“ má již velikost bilionů gigabajtů a to je už stomilionkrát více, než ve všech kdy napsaných knihách.

Cesta napříč historií informatiky nás dovede k důležitému poznatku: tempo lidského poznání se závratně zrychluje. Výsledkem toho všeho jsou a budou hluboké změny v každém aspektu našeho života, od zdraví a dlouhověkost až po ekonomiku a společnost, dokonce naše pojetí toho, kdo jsme a co znamená být člověkem.

Historie, současné poznání a predikce blízké budoucnosti

Vývoj písma

Vynález písma umožnil vnímat prchavé slovo zrakem opakovaně a kdykoliv, a předávat nabyté znalosti a zkušenosti budoucím generacím.

Základem vědění byla vždy schopnost uchovávat znalosti. Ty se po dlouhé věky vývoje homo sapiens předávaly posunky. Mluvený jazyk s gramatickou strukturou se vyvinul asi před 2 miliony z kopírování zvuků, které nejpřesněji vyjadřovaly znalosti. Nositelem těchto znalostí však byla dlouho jen paměť. Proto také zůstávala kamenná industrie stále stejná po statisíce let.

Mezníkem v dějinách lidí byl vynález písma. Jeho vývoj trval přes více než 5000 let. Zásadní obrat nastal zhruba před 3200 lety, kdy se zrodilo 22 znakové písmo Féničanů. Z něho vytvořili Řekové přidáním samohlásek abecedu. Nesmírný význam mělo zjištění, že lidská řeč je je variací omezeného počtu hlásek, z nichž se skládají slova. Vždyť ve starém Egyptě a Mezopotámii si lidé museli osvojovat stovky hieroglifů či klínových znaků, aby se mohli písemně vyjádřit.

Japonci se musí ještě i dnes naučit přes 2000 znaků. Průměrný čínský vzdělanec 3000. Chce-li si ale přečíst noviny počet znaků přesahuje 60000! Kdo dnes ovládá 1500 znaků, už se nepokládá za negramotného.

Výroba papíru byla po staletí tajemstvím jeho vynálezců - Číňanů. Zásluhou Arabů, se toto tajemství dostalo za hranice čínské říše a výroba a užívání papíru se rozšířily civilizovaným světem. Teprve to výrazně zrychlilo rozvoj lidského myšlení.

Podle mediálního teoretika McLuhana lze vyspělost civilizace měřit na základě média, používaného k záznamu informace. Ono to totiž, než něco vytesáte do mramoru, chvíli trvá a obtížně se přepravuje. A tak si pořádně rozmyslíte, co (a jestli vůbec) chcete napsat. S papyrem /vynalezeným ve starém Egyptě/, či papírem je méně práce, ale opisovat text ve stovkách byl problém. V antickém Římě to řešili tak, že armády písařů - otroků přepisovaly a opisovaly texty nejrůznějšího charakteru /tehdy na kůru stromů – liber, z čehož vzniklo později i označení knihy/.

Tak se i stala bohatá a vyspělá řecká kultura pro Římany vzorem. Vše řecké se v Římě stalo módním a obdivovaným. Římská říše tak nevědomky zachránila a umožnila i pozdějším věkům poznat nesmírné kulturní hodnoty. ⁰¹

Je zřejmé, že již ve starověku umožňovalo písmo sestavované do textů reorganizovat vědění jako uspořádaný systém, v němž je možné kdykoliv vyhledat uložené znalosti, přehledně je skládat k sobě, analyzovat. “Písmo a texty tak nejsou jen vnějšími pomůckami, ale způsobují proměnu lidského vědomí, a osvojování světa. Jedním z důsledků technologie psaní byl i vznik moderní vědy, která spojuje přesná pozorování s přesným popisem složitých procesů a předmětů”. ⁰²

Knihtisk - počátek novodobých dějin a informační revoluce

Vynález knihtisku natrvalo změnil ráz civilizace. Paradoxně ale letadla brázdící oblohu nad kontinenty, létají denně nad hlavami stamilionů analfabetů.

Knihtisk a běžná dostupností papíru, patří k nejvýznamnějším objevům minulého tisíciletí. Už v 7. stol. po Kristu vynalezli v Číně deskový tisk. Vytištěná stránka byla vlastně kopií ručně vyřezaného obrazu. To vyhovovalo asijským národům, které nepoužívají abecedu, ale systém stovek znaků. Také první evropské knihy byly vytvořeny kolem r.1300 touto technologií. Vyrytí takovéto stránky do dřeva, hlíny či mědi bylo ale velmi obtížné a nepřesné.

Tisk pomocí jednotlivých znaků složených do slov je samostatný objev učiněný jak v Německu Gutenbergem kolem r. 1450, tak v Číně Bi Shengem o 400 let dříve. V Asii se tato metoda neujala. Zato evropské jazyky s hláskovými sadami z technologie pohyblivého typu vytěžily maximum. R. 1453 byla vytištěna první Bible. Tisk se stal žhavou novinkou a už na konci století bylo po Evropě 250 tiskáren a 40 tisíc výtisků. Po Evropě a pak stejně rychle rozšířil do celého světa. Vynález knihtisku otevřel cestu masovému rozšíření knih, následně i periodického tisku, a tím i gramotnosti a vzdělanosti. ⁰³

Telegraf a analogové telefonie – první krok ke globalizaci světa

Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme vnímat její stopy T. Stewartová

Přenos zpráv byl po věky vázán na fyzický přenos jejich nosičů. Někdy stačilo, když si je rychlý posel zapamatoval. Nicméně již od dávných časů existovaly telegrafy využívající kouřových či světelných signálů. Semaforová síť bratří Chappérů mezi Paříží a Lille /od r. 1792/ umožnila přenos zpráv na 230 km v řádu minut. Měla operátory a věže každých 30 km, byla však závislá na počasí. Přesto Napoleonovi pomohla tak, že byla imitována v Evropě a USA. Ale nejpodstatnější bylo zjištění, že na včasných informacích doručených na správné místo se dá pořádně vydělat.

Elektrický telegraf, patentovaný v r. 1837, výrazně zrychlil přenos a snížil cenu za přenos zpráv. Pracoval s morseovým kódem a rychlost s jakou ovládl svět, byla impozantní. Tomu napomohl i rozmach železnic, které měly optimální podmínky pro budování telegrafních tras podél kolejí. Přenosová rychlost jednotek bitů/sec umožnila přenosy na stovky až tisíce km. První transatlantický kabel byl dokončen v r.1858, a po založení telegrafní unie odstartovala éra telekomunikací.

O rozvoj radiotelegrafie se zasloužil zejména A.S. Popov, Nikola Tesla a Guglielmo Marconi, který propojil Evropu s Amerikou v r.1902. Faksimile již umožnilo pomalý přenos novinových obrázků. S objevem dálnopisu využívajícím 5-bitový kód, se přenos automatizoval. Stálým cílem telegrafie bylo zvyšování přenosových rychlostí, což se u analogových přenosů, příliš nedařilo.

Vynález telefonu je výsledekem vylepšování mnoha lidí. Ti si ho ale, na rozdíl od A.G.Bella, nepatentovali /1876/ a nerozšířili. O 2r. později si patentoval T. A. Edison uhlíkový mikrofon, který výrazně prodloužil přenosovou vzdálenost. První dálkový hovor se uskutečnil v r. 1884 mezi Bostonem a N.Y., ale transatlantický až r. 1915. Telekomunikační propojení měst, zemí a kontinentů, byť tehdy ještě velmi pomalé a drahé, považujeme za vykročení ke globalizaci světa..

Rozhlas a televize

Dalším významným krokem byl masový rozvoj rozhlasu a televize Pravidelné rádiové vysílání bylo zahájeno v USA v r.1919, v Československu pak o 3.r. později. Rozhlas se rychle stal nástrojem masové propagandy, často fanatizující i celé národy. Vzpomeňme přímo nábožné naslouchání veřejnosti Stalinovým, či na opačné straně Hitlerovým rozhlasovým projevům. V protikladu napomohl rozhlas šíření demokracie /připomeňme ještě nedávné rušení zahraničního vysílání v totalitních režimech/, rozvoji kultury, znalostí a porozumění mezi národy.

Nástup skutečně použitelné televizní techniky přišel koncem 20.let min. stol., ve světě se TV vysílání zavádělo nejčastěji začátkem 40.let. Dnes nabízejí satelity stovky kanálů v nejrůznějších jazycích všude po světě. Televize je stále, i přes silnou konkurenci internetu, nejsilnějším nástrojem bezprostředního šíření informací, názorů znalostí, jakož i reklamy ovlivňujícím a unifikujícím kulturu a životní styl. Ohromný vliv má zejména v rozvojovém světě.

A lidé jsou stále náročnější. Zatímco kdysi sledovali TV vysílání na malé obrazovce s hrubým rozlišením, dnes již vyžadují ultrajemné HDTV přenosy o vysokém rozlišení. A další zlom přišel s v trojrozměrným zobrazením.

Nástup digitálních a optických technologií

Nic nepřetvořilo svět rychleji a tak zásadně jako počítač a následně digitální telekomunikace. George Friedman

Kde by byl dnešní telefon, přijímač, televizor či počítač, kdyby nebylo integrovaných obvodů a dalších zázraků moderní elektroniky? Bod zlomů - zejména r. 1947, kdy tým W. Shockleye předvedl první transistor a r.1971, kdy M.Hoff sestrojil mikroprocesor, jehož funkce se přizpůsobuje požadavkům dodatečně, prostřednictvím programu. S tím nastal bouřlivý rozvoj počítačových technologií.

Jak si kdysi povšiml zakladatel společnosti Intel Gordon Moore, rychlost počítačů a počet tranzistorů na křemíkovém čipu o dané ploše se cca za každých 18 měsíců zdvojnásobuje. Tak na každého z nás už dnes pracují miliardy miniaturních tranzistorů, aniž bychom si to uvědomovali.

Ještě rychlejší vývoj odstartovaly optické komunikace. Pro představivost: v 60. letech přenášely nejvýkonnější kabely najednou 1920 tel. hovorů s opakovači signálu po 2 km. Dnes přesahuje kapacita jediného optického vlákna /a těch bývájí v kabelu stovky/ až miliony současně přenášených hovorů a tisíce tv signálů.

Počítače

Počítací stroj se lidé pokoušeli vytvořit již dávno. Asi před 5000 lety se v oblasti Řecka a Říma, objevil Abakus. Hliněná destička s otvory do niž se vkládaly kamínky. V starověkém Římě mu říkali „calculli“ odtud je tedy název kalkulačka.

Éru počítacích strojů odstartoval v r. 1623 W. Schickard s mechanickým počítacím strojem využívajícím hodinová kolečka. Sloužil k sčítání a odčítání šesticiferných čísel a měl být použit Keplerem při astronomických výpočtech.

Názory na první počítač se různí. Co je jasné, že už v r. 1801 řídí Francouz Jacquard tkalcovský stav pomocí děrné pásky a Angličan Babage objevil tajemství děrných štítků a “strkal” je do tzv.”Analytical Engine”. Po éře logaritmického pravítka sestavuje v r. 1938 německý inženýr Zuse první mechanický počítač Z1.

V r.1944 byl ve Filadelfii zprovozněn první elektronický počítač ENIAC. Vážil 30t, měl 1740 elektronek a příkon 174 kW! Obsluha byla velice složitá a programoval se přepínači. R. 1945 von Neumann publikuje vizi principu řízení počítače programem. Jeho počítač MANIAC se podílí na vývoji vodíkové bomby.

První polovodičový počítač IAS z r.1952 se stal vzorem pro velkosériový IBM 701. První PC sestavuje v r. 1967 Angličan Kitz. Využil novinku – integrovaný obvod a otevřel cestu ke stavbě malých a výkonných počítačů jak je známe dnes.

V r. 1981 uvádí na trh společnost IBM první PC s procesorem Intel 8088 a s operačním systémem MS-DOS. O 2.r později se již používá jako paměťové médium disketa /místo magnetické pásky/ a objevují se i laserové tiskárny. V r. 1985 vyvíjí Microsoft PC Windows a zahajuje nástup operačních systémů Windows.

Počítače, kterých je již na světě přes 3 milardy jsou dnes všude a spousta lidí si život bez nich nedokáže ani představit. Zasáhly všechna odvětví od armády, bankovnictví, školství, vědu, zdravotnictví, po zábavní průmysl a mnoho dalších. Iniciovaly vývoj disků CD, DVD, MP3 přehrávačů, navigačních systémů a internetu.

A prognóza? Tony Hoare, významný vědec, předpovídá, že v r. 2020 bude na světě stokrát víc počítačů než dnes, stokrát výkonnějších se stokrát větší pamětí – a všechny budou navzájem propojené. Nelze o nich přemýšlet jako o oddělených zařízeních, ale jako o globálním všudypřítomném počítači využívající paralelní operace široce distribuované v prostoru a čase a s trvalou interakci s okolím.

Vznik nového oboru – programování

Rychlost technologického pokroku nezávisí na nových čipových sadách, nýbrž na nových sw architekturách. Ray Kurzeweil

Princip řízení počítače programem a rozvoj mikroprocesorů odstartoval nový obor – programování. Teprve sw totiž vdechne počítači život. Všechny vědomosti a dovednosti počítače, to jsou programy a data, které jsme si koupili od specializovaných výrobců nebo sami vytvořili.

První počítače přijímaly výhradně strojový kód, později jazyk symbolických adres - assembler. Již zde se projevil rozpor mezi narůstající výkonností počítačů a nízkou produktivitou programátorské práce. Až strukturované programování však přineslo zásadní zvýšení produktivity práce.

Fenomén dneška je umělá inteligence. Všedně dnes působí zprávy o porážkách šachových velmistrů počítači, ačkoliv to není tak dávno, co to odborníci pokládali za nemožné. Tryskových motory se doslova šlechtí pomocí genetických algoritmů, bankovní systémy se samy učí, jak rozpoznat defraudace. Řada problémů ale čeká na vyřešení jako čtení genomů, vylepšení člověka, prognózy změn klimatu.

Znovu se mluví o stagnaci ve vývoje sw. Dnes se z 80% zajímáme o formu informace, z 20% o obsah. Samotná ekvivalence výkonu lidského mozku ještě neznamená, že dosáhneme i ekvivalentu jeho funkčnosti. To se ale již obrací. ⁰⁴

Objev hypertextu a internetu

Tim Berners-Lee se stal jedním z nejvýznamnějších inovátorů historie.

V r. 1989 představil anglická fyzik Tim Berners-Lee způsob jak efektivně sdílet informace nacházející se na různých počítačích. Využil myšlenky hypertextu. Lineární texty rozdělil na menší celky a vzájemně je provázal odkazy. Vymyslel i jednoduchý způsob tvorby takových textů /HTML – Hyper text Mark-up Language/, adresného umístění na síti /HTTP- HyperText Transfer Protokol/ a současně vyvinul první prohlížeč /browser/. Tato koncepce v příštím desetíletí ovládla internet.

Všechny technologie spojené s HTML byly dány volně k dpispozici. Internet dneška tak shromažďuje obrovskou sumu informací, přístupných komukoliv a kdykoliv. V ní neexistuje žádný jízdní řád, katalogizace, třídění či hierarchie. Je to prostě oceán informací bez hranic, ve kterém se se každý musí naučit plavat sám. Dobrým plavcům nabízí netušené obzory, špatným hrozí utopení.

Mobilní svět

Úplná telefonizace bude dokončena tehdy, když zavolám kohokoliv kdekoliv na světě a pokud se mi neozve získám jistotu, že již nežije. Věštba šéfa ITT z r.1972.

První radiotelefonní sítě se objevily v 80.letech min. století. O 10 let později byl již trh zaplaven levnými telefony. Dnes, když má mobil skoro každý, lze tvrdit, že se nám život podstatně změnil. Všichni jsou neustále na přijmu. Je to skvělé pro práci a kontakt s rodinou a přáteli. Když něco potřebujete rychle zjistit nebo zařídit, stačí zavolat, nebo vyřídit záležitost přes SMS, e-mail či internet.

Na druhou stranu nemáte chvilku klidu. Neodpočinete si ani na dovolené v zahraničí. Mobil nám dává neuvěřitelné možnosti a zároveň nás svazuje. Je to totální ztráta soukromí. Myslím, že výše uvedená věštba se již prakticky naplnila.

Dnes však jdeme ještě dále. Fenoménem doby jsou fotomobily, rychlý mobilní internet, videotelefon, mobilní navigace, stahování hudby, videa, tv v mobilu a spousta dalších služeb. Kdykoli můžete cokoli vyfotografovat a snímek někomu poslat, orientovat se v krajině ve městech, přehrát si libovolný tv pořad. Úžasné možnosti, které jistě zapříčiní i mnoho nepříjemností. Můžete být totiž zdokumentováni při činnosti, se kterou se zrovna nechlubíte.

Každý dostává do rukou technologie, o které se před pár roky nezdálo ani privilegovaným tajným službám. Kdo si myslí, že se bez mobilu obejde, má jistě pravdu. Sám se však odstaví na vedlejší kolej. A to si dnes dovolí málokdo. ⁰⁵

Monitoring

Již dnes připadají na jednoho obyvatele planety tisíce telemetrických zařízení..

Monitoring je dalším novým fenoménem informatiky. Přináší spoustu dnes již nepostradatelných funkcí, zároveň i mnoho problémů. Počty měřících přístrojů, kamer, mikrofonů, termostatů a měřičů teploty, světelných a pohybových senzorů a detektorů závratně rostou a krmí stále dokonalejší počítače informacemi..

Domnívám se, že vzhledem k explozi monitorovacích systémů, které se navíc propojují i se systémy dálkového řízení lze již mluvit o “monitoringu světa”, který se rychle stává jednou z nejvýznamějších součástí současné civilizace přispívájící k proměně světa. Podrobněji o této problematice v samostatné kapitole.

Predikce nejbližší budoucnosti

Současný exponenciální růst informací a znalostí směřuje k zásadní proměně světa v průběhu několika let. Ray Kurzeweil

Předpovídat jak bude svět za 10 - 20 let vypadat je velmi ošidné. Jisté je, že svět který povstane z probíhajících změn hodnot, přesvědčení, společenských a ekonomických struktur, politických koncepcí, systémů a světonázorů, bude úplně jiný, než si kdokoliv z nás dokáže představit. V některých oblastech již k základním změnám došlo. Jisté je, že prvotním zdrojem rozvoje budou informace a znalosti. ⁰⁶

Zatím nejpokročilejší křemíkové tranzistory mají velikost asi 50 mikronů (pro srovnání, virus je velký asi 100 nanometrů, tedy 500krát menší). Vědci věří, že čipy budou ještě menší než viry. V takových obvodech už neponesou informaci elektrické náboje, ale patrně fotony, či spin elektronů. Vzniká nové odvětví - spintronika. Mnozí věří, že přinese stejnou revoluci jako kdysi elektronika.

Jako velmi perspektivní se pro výrobu elektronických prvků budoucnosti jeví zejména uhlíková nanovlákna – trubicovité struktury s průměrem nanometrů. Začleňováním jiných atomů do jejich struktury lze měnit jejich elektrické vlastnosti včetně dosažení supravodivosti. Takové prvky by mohly být zárodkem technologií vedoucích k supervýkonným čipům velikosti molekul. Badatelé už chtějí jako logické prvky využít jednotlivé atomy. Již dnes se daří pomocí tunelovacího mikroskopu experimentálně sestavovat elektronické prvky z několika atomů. ⁰⁷

Dvacáté století nebylo stoletím pokroku, který se ubíral dnešním tempem, ale spíš se rovnalo 20 letům při při dnešní rychlosti změny. Dalších dvaceti let pokroku, při dnešním tempu rovnajímu se celému 20.století, dosáhneme v příštích 14 letech.. A pak už za sedm let.. Díky tomuto exponenciálnímu růstu se bude 21.století rovnat 20 000 letům pokroku při dnešním tempu – což je tisíckrát více než pokrok, jehož jsme byli svědky ve 20.století , které určitě nebylo stoletím líným..

Na to můžeme logicky navázat i vize Davida Celerntera o budoucnosti informací: “Připojíte-li se, navážete spojení s jakoukoliv externalizovanou myslí – svou vlastní, nebo nějaké organizace či instituce. Informace které budete pokládat za důležité budou tam, kde jste vy, a půjdou vám neustále v patách. Ty nebudete musit nosit s sebou, budou se sami pohybovat Kyberprostorem”. A je možné, že zařízení k bezdrátovému připojení na internet, budeme nosit přímo v mozku. ⁰⁸

Ray Kurzwveil se dívá ještě dále do 21. století a vyslovuje názor, že nanotechnologie nám umožní přestavět či rozvinout tělo i mozek a vytvořit prakticky cokoli na základě pouhé informace. Vyvineme prostředky, které nám dovolí nekonečně rozšiřovat fyzické i duševní schopnosti tím, že naše biologické systémy budou přímo propojeny s technologií vytvořenou člověkem.

S tím vším ale vyvstává mnoho znepokojivých otázek.. Co znamená být naživu? Co a proč je “lidské”? Jaké změny svého lidství jsme schopni akceptovat?

Příběh

Proč oslavujeme Gutenberga jako vynálezce knihtisku?

Kolem r. 1445 přišel Johannes Gutenberg se zásadním vylepšením tisku. Tiskařský lis, koncepčně vycházející z vinařského lisu, doplnil o rozebíratelnou předlohu. Na mřížku vedle sebe sázel kovové litery. Spekuluje se, že myšlenku nosil v hlavě již delší dobu, ještě než odešel ze Strasburgu. O začátcích jeho podnikání vůbec víme docela málo. Jisté je, že v r. 1448 si od švagra v Meinzu půjčil větší obnos peněz, na vybudování tiskařské dílny.

Lis se rozběhl nejspíše r. 1450. K pořádnému provozu ale bylo potřeba více z písmoviny odlitých liter. Gutenberg si tedy půjčil 800 guldenů od mecenáše Fusta. Gutenberg byl vyučen ve zpracování kovů a zlatnictví. Proto po prvních pokusech se dřevem se zabývá výrobou matric písmen z kovu. Do formy matrice s příslušným písmenem byla vlita roztavená slitina cínu, olova a antimonu. Odlité litery byly zrcadlovým obrazem písmena na čtverhranné základně, která sloužila nejen jako podložka pro písmeno, ale svými rozměry určovala i rozestupy mezi písmeny v řádku. Každá strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustracee. Na matrici s vysázenými slovy se nanesla tiskařská čerň. Pomocí upraveného lisu na víno byly pak jednotlivé stránky tištěny.

Životním snem Gutenberga byl tisk Biblee, která by byla lacinější než v té době jediné dostupné – ručně přepisované. V r. 1454 byla první tištěná kniha na světě. “Gutenbergova Bible” – latinská, 42řádková, bohatě zdobená ilustracemi. Má se za to, že v dílně na dvoře Humbrecht vytiskli asi 180 exemplářů (140 na papír, 40 na pergamen). Dodnes se zachovalo jen asi 59 svazků, více či méně úplných. Byla ve dvou svazcích o 320 listech. Bible byla goticky stylizována a ručně zdobena. Ve své době měla velikou odezvu. Silvio Piccolomini, budoucí papež Pius II., k tomu tehdy poznamenal: “Neuvěřitelně schopný muž začal prodávat tištěné Bible. Ještě nikdy jsem neviděl tak čisté, velké, snadno čitelné litery.” Majitele si našla každá z kopií této první knihy. Bohužel, namísto toho, aby si Gutenberg užíval uznání, čekaly ho tvrdé bitvy u soudu. Jeho mecenáš Fust jej obvinil, že špatně hospodařil s jeho penězi a stal se tak majitelem dílny s tiskařským lisem, včetně šablon. Gutenberg zkrachoval a patrně odešel do některé z nových tiskařských dílen.

McLuhan nazval mediální prostředí Gutenbergovou galaxií. Chtěl tím vyjádřit význam knihtisku pro vývoj společnosti. Přestože dnešní knihy už nějaký ten rok netisknou v lisech, Gutenbergův vynález byl v činnosti 500 let! Knihy, které vytiskl, jsou dodnes uloženy v knihovnách. Kde bude asi za 500 let uložená třeba taková Wikipedie, složená z jedniček a nul? ⁰⁹

Úhly pohledu

Bezradnost

Naprostá většina našich předků se mohla spolehnout, že zítřek bude v zásadě stejný jako dnešek.. Technologický pokrok byl pozvolný a jen čas od času se vyskytla zásadní změna (zemědělství, kov, knihtisk, železnice, elektřina...), která celou civilizaci posunula na vyšší úroveň. Naproti tomu dnes nestačíme žasnout, jak rychle se samozřejmosti zcela nedávné minulosti stávají nepochopitelnými.

Stále se hlásíme ke světovému názoru minulých století a stále mu vyučujeme, ale ve skutečnosti již neodpovídají našemu novému vidění. Nemáme pro ně ještě názvy, metody ani nástroje, nemáme ještě novou terminologii. Ale světový názor tvoří především zkušenosti a znalosti. Ty jsou základem umělecké představy, filozofické analýzy a slovníku techniky. A s tímto novým pohledem, který jsme získalí náhle – v průběhu posledních 15-20 let si často nevíme rady. ¹⁰

Měřítko pokroku

Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy. Ernest Hemingway

K porovnání nelineárního tempa rozvoje potřebujeme měřítko. V hrubém měřítku nám může posloužit způsob klasifikace úrovně znalostí společnosti, který navrhl Carl Sagan. Jeho stupnice v rozsahu A – Z je založena na množství informací, jež příslušné civilizace obsahují. Například civilizace typu A je schopna uchovávat a zpracovávat řádově 10⁶ bitů informací. To odpovídá primitivní společnosti bez psaného jazyka, dorozumívající se mluvenou řečí. Když společnost objeví písmo, její informační obsah nesmírně vzroste. Fyzik Phillip Morrison z MIT odhaduje, že veškeré psané dědictví antického Řecka má velikost 10⁹ bitů, což v Saganově klasifikaci odpovídá civilizaci typu C.

Sagan odhadl informační obsah naší společnosti na přelomu tisíciletí. Stanovil počet titulů knih ve všech knihovnách světa na desítky milionů a počet stránek v každé z nich, a tím dospěl ke zhruba 10¹³ bitům informace, což odpovídá v jeho stupnici civilizaci typu G. Ale již v r.2008 jsme na hodnotě 10¹⁵ bitů, kde tento rychlý posun ovlivňuje zejména rozvoj fotografie a videa. To už z nás činí civilizaci typu H. Stupnice sahá mnohem dál, a odhaduje míru informací, které je potřeba získat až pro zvládnutí problematiky mezihvězdných letů a definici vesmírných civilizací. To už ale daleko přesahuje rámec této publikace. ¹¹

Zvažte následující doporučení

Studujme historii, učme se z ní

Tradice je průvodce, ne vězení. W.S..Maugham

Vězte, že rychlost změn se dramaticky zvyšuje. To znamená, že lineární pohled na minulost není spolehlivým vodítkem pro budoucnost. Do svých osobních plánů a projektů zakomponujte vždy i predikci budoucnosti z pohledu jejich trvání. V mnoha případech je to velmi obtížné, protože k tomu dosud neexistuje žádná metodika. Je to poučení pro podnikatele, vědce, ekonomy, politiky a samozřejmě pro každého z nás bez ohledu na profesi.

Zamyslete se nad otázkami

☼ Dovedete si představit ten svět, v němž žili vaši prarodiče a do něhož se narodili jejich rodiče? Nebo svět v němž žijí miliardy lidí s příjmem menším než jeden dolar denně? Zkuste se vcítit do jejích postojů, myšlení a činů. Nemyslíte si, že jste měli velké štěstí, že jste se narodili právě zde a v tomto čase?

 Příklad kmenového listu kandidátů voleb  Menu voličských preferencí

Příklad kmenového listu navrhované preference  v Menu volebních očekávání

Všechna interface budou postupně zpřesňována při tvorbě Prováděcího projektu s využitím  námětů z veřejné diskuse

viz. fotogalerie: volební interface Menu voličských očekávání

                       interface pro výběr kandidátů do Parlamentu - bude doplněno později

                       interface pro návrh bodů Menu voličských očekávání - bude doplněno později

                       interface pro diskusi nad "Návrhem nové Ústavy ČR" - bude doplněno později

Citace

Kromě přímých odkazů na autory uvedené v textu byly použity citace z následující literatury:

1/ Kniha „Přímá demokracie - fakta a argumenty“, autoři Jos Verhulst, Arjen Nijeboer, (bibliografie – na 150 citací, průzkumů a statistik). Je ji možno si stáhnout zdarma ve slovenštině na adrese:

https://democracy-international.org/index.php?eID=tx_nawsecuredl&u=0&file=fileadmin/pdfarchiv/di/verhulst-nijeboer-direct-democracy-slo.pdf.pdf&t=1348652682&hash=ea164add6e01502e951f770e270833b5be0ecc0b

2/  Zkrácený popis současného volebního systému v ČR a systému NOTA, je převzatý z knihy  „To vám byl divný svět“, s vědomím  jejího autora Milana Zeleného (nejcitovanějšího českého ekonoma podle globálního citačního indexu).

3/ Širší souvislosti návrhu projektu „Menu ústavních a voličských preferencí“ jsou ještě podrobněji rozvedeny v jedné z kapitol připravované knihy „Filozofie osobní informatiky 2013“. Vzhledem k aktuálnosti je část kapitoly „Jak dál“ prezentována v předstihu před vydáním knihy. 

4/ Kniha Úsvit, autor Pavel Kohout – kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku.

5/ Kniha Vzpomínky ústavního soudce Cepla

(-) Má-li společnost přežít, bude nutno vzít rozum do hrsti, podívat se, jak se v krizi věci řeší chytře jinde a pokusit se tím inspirovat a hledat nové cesty. Neideologicky. Bohužel, děsivé je, že na to nemá ani česká vláda a asi na to nemají ani její ničivou politikou postižení občané. Obě strany zůstávají zaseknuté kdesi v r. 1980. Co s tím? Ptá se Jan Čulik, Táňa Fišerová a mnoho dalších.

(+) Projekt MÚVO se pokouší na tyto otázky odpovědět. Jediným receptem:  je - nespoléhat se na politiky a vývoj vzít legálním, ale důsledným způsobem do vlastních rukou. K tomu vytvořme ideologicky nezávislý volební server, kde nové myšlenky přímé demokracie nezapadnou v pomíjivých diskusích, budou žít a dále se rozvíjet. Kde každý výstup musí vyústit v jasnou a konkrétní odpověď na otázky: kdo, jak a kdy. Na jediné adrese sjednoťme všechny nejrůznorodější nespokojené, ale demokraticky smýšlející subjekty i občanské iniciativy, kde mohou své konkretní návrhy na zdokonalení principu přímé demokracie, rozpracovávat v realizovatelnou formu.

Web bude sloužit i jako rozcestník k www stránkám těchto organizací, kde  již může probíhat libovolná, třeba ideologická diskuse. To umožní jejich větší specializaci a omezí duplicity. A pokusme se umístit tlačítko tohoto webu na hlavní stránky nejvýznamějších portálů v ČR. Potom mohou hlasovatelné návrhy  „Menu volebních preferencí“ sloužit, ještě daleko před volbami, jako lakmusový papírek veřejného mínění, i jako podklad pro tvorbu programů politických stran. Také k vyhledávání nejvhodnějších kandidátů do parlamentu, v rámci příslušných pravidel k jejich prezentaci a k dlohodobější přípravě pro toto náročné poslání. 

(+)  Nejlepší je využít smysluplné projekty v minulosti již realizované. Za základ sw řešení pro volební server /jehož název je otevřený/, by mohly posloužit např. zkušenosti z již plně funkčních a využívaných aplikací kolem občanského sdružení nasstat.cz, který funguje jako rozcestník existujících projektů online aktivismu a disponuje již věšinou potřebných informací :

https://www.nasstat.cz

https://www.denikpolitika.cz/         

https://informaceprovsechny.cz/

https://www.kohovolit.eu/

https://www.nasipolitici.cz/

https://napistejim.cz/

https://slibujeme.cz

https://BudovaniStatu.cz

Např. aplikace sdružení KohoVolit.eu, využilo již téměř 1,5 milionů lidí. Jeho volební kalkulačka poradí koho volit podle shody vlastních postojů s názory kandidátů či stran. Již od r. 2006 využívá zkušenosti z obdobných testů v zahraničí. Lze  navolit i podrobné informace o kandidujících. V regionálních volbách to funguje /i když k samotnému volebnímu systému existují výhrady některých politologů/, pro předčasné parlamentní volby 2013 bude ale možno předkládat voličům stále jen omezenou kandidátku sestavenou stranickými vůdci.

Lze se domnívat, že po doplnění by mohla  podobná aplikace, již (neformálně) sloužit jak pro vytváření „Menu voličských očekávání“, tak i pro diskusi o návrhu druhé Ústavy ČR, v průběhu volebního období 2013-2017.

(+) Kvalifikovaný návrh nové Ústavy ČR byl, pod vedením Milana Valacha /dnes již bohužel zesnulého/,  detailně rozpracován týmem Hnutí za přímou demokracii již před několika lety.  https://www.hzpd.cz/navrh-obcanske-ustavy/ Jiný, novější návrh pochází z pera ekonoma Pavla Kohouta a byl představen v jeho knize Úsvit. Oba návrhy se v řadě bodů logicky liší. Právě to je skvělý start k veřejné diskusi, která by mohla být některým z těchto aktérů moderována.

(+) Podnikatelské a občanské iniciativy k nápravě neudržitelného stavu přicházející z nejširšího politického spektra jsou stále častější. Proč nevytvořit společný neideologický projekt, na jehož základě by bylo možno principy přímé demokracie reálně rozvíjet.

Z  praxe technika vím, že alfou/omegou tvorby výše specifikovaného sw je kvalita jeho zadání. Brainstorming se může stát vhodný nástrojem k vytříbení odborných názorů a funkcí. Nepochybně existují i další české firmy či subjekty, schopné tyto sw funkce za rozumnou cenu a s iniciativními slevami realizovat. Úspěšné ověření volebního systému MÚVO by se pro ně mohlo nakonec stát i prestižní reklamou.

 (+) O ČR se v zahraničí téměř nepíše. A když, tak převládá negativní image vytvářená těžko pochopitelnými skandály a také mnoha našimi politiky, za jejichž chování a morálku se slušný občan stydí.  Nemyslíte, že je na čase tento obraz změnit? Pražské jaro či Sametová revoluce se příliš nepovedly i když měly z počátku v zahraničí značný ohlas. Proč se nepokusit o revoluci na podstatně vyšší kvalitativní úrovni - na ustavení přímé demokracie s maximálním využitím filozofií a informačních technologií 3.tisíciletí? Jde o hodně – o čas, a o naše budoucí bytí.

(-)  Česká ústava referendum předpokládá ve svém čl. 2 odst. 2, který zní: „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Zůstává tedy na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro konkrétní případ, pro který bude vydán. Ale od r. 1993 bylo předloženo sněmovně již 12 návrhů zákonů o obecném referendu. Ani jeden však nebyl schválen. Přestože se prohlášení politiků hemží proklamacemi o podpoře takovéhoto  zákona, bylo by naivní se domnívat, že bude odhlasován.  K tomu se neodváží zejména proto,  že,všeobecné celostátní referendum,  je již jednoznačně formou přímé demokracie ve které lid vykonává státní moc.

Navíc v tomto směru chybí  v ČR  zkušenosti..  Ty jsou  dosud pouze s  referendem místním. Ono to opravdu  není v našich zemích tak jednoduché, jak ukazují zkušenosti např. ze Slovenska, kde bylo  nutno řadu referend zrušit pro  malou účast  (i když lze  předpokládat,  že v případě  elektronického hlasování by byla situace příznivější).… Je známo několik forem přímé demokracie:

*Lidová iniciativa (umožňuje lidu navrhnout či odmítnout ústavní či právní úpravu)

*Fakultativní referendum (nepovinné, konzultativní): zde přichází návrh na   referendum z parlamentu, je-li požadováno voliči a splňuje-li povinný  počet hlasů

*Mandatorní referendum (povinné, obligatorní): pro případy, předepsané zákonem nebo ústavou (zpravidla pro změny ústavy)

*Plebiscit: toto lidové hlasování navrhuje vláda nebo parlament ad hoc.

*Lidové veto - dovoluje lidu vyjádřit se pro přijetí či odmítnutí zákona

*Odvolání poslance voliči ^x

Všechny tyto formy mohou mít navíc řadu variant nad kterými si nedovedu představit parlamentní i senátní koncenzus současných politických stran. Přesto  jsme  již jednou v celostátnímu referendu hlasovali - o vstupu ČR do EU. Nebylo to ovšem na základě obecného zákona o možnosti konat lidové hlasování, ale pouze díky speciálnímu ad hoc ústavnímu zákonu k referendu o našem vstupu do EU. Pro  jný případ vyhlášení celostátního  referenda je tedy zatím vždy nutné přijmout speciální zákon.

(+) (-)  Švýcarskou přímou demokracii bez předsudků a bez iluzí popisuje Milan Kubr.  Snahy o "napřímení" české demokracie jsou více než legitimní a odůvodněné. Jsou projevem pudu sebezáchovy přesvědčených demokratů, vidících, jak se jim demokracie ztrácí pod rukama. Církevních restituce násilně prosazené vládní koalicí jsou příkladem toho, k čemu může vést absence nástrojů přímé demokracie i v moderní evropské zemi.

Byť je princip referenda zakotven v Ústavě, politické elity se činí, aby se na něm dlouhodobě pracovalo, ale aby nemohlo začít nekontrolovaně narušovat zaběhaný model vládnutí. Viz. neslýchaných až 250 000 nutných podpisů a další omezení.

Švýcarský model přímé demokracie je v Evropě všeobecně citován jako ideál. Byť je to jen demokracie polopřímá, tento nesporně úspěšný model funguje poměrně dobře a velká většina Švýcarů ho ctí a miluje. V systému, jaký má Švýcarsko, je dobré žít. Občané vědí, že jim politici musí některé otázky referendem položit – např. na změny ústavy, nejdůležitější mezinárodní dohody, a zákony, které nevycházejí z ústavy, a tak ji doplňují.

Je však dobré vidět i  problémy. V současnosti hrozí, že systém přímé demokracie se přehltí. Nyní se sbírají  podpisy už pro 17 celostátních iniciativ současně! Vláda i parlament se bojí této inflace a hledají způsoby jak je "protřídit"  ještě před začátkem sbíráním podpisů, či před hlasováním, kdy iniciativa odporuje mezinárodním smlouvám, nebo je neaplikovatelná.  Akce jsou často populistické, bez solidní předběžné analýzy a bez ohledu na možnost aplikace a praktické i finanční důsledky.  To vede mnohdy k tomu, že se nerozhodne nic a že se akce odkládá. A politické strany, které své požadavky ve vládě či v parlamentu neprosadí, se stále častěji uchylují k lidovým iniciativám, aby vládě i parlamentu svůj názor vnutily.

Praxe  iniciativ je taková, že se v kritických fázích vyžadujících nápady, organizaci, propagandu, vyjednávání, sbírání tisíců podpisů, využívání médií, a hlavně peníze, angažují společenští aktivisté a jimi vytvářené občanské výbory. Zde se uplatňují "nezávislé" agentury.

Jsou-li však ve hře velké zájmy, hlasování předcházejí nikoliv jen informační nýbrž ostře agitační a mozky vymývající kampaně. Občan, který se o politiku příliš nezajímá, nemá na ni čas či potřebné vzdělání, vládne stejným hlasem jako znalec věci, ale dá se však snáze mediálně zmanipulovat. Na něho se populistická agitace před hlasováním zaměřuje.  

Více přímé demokracie  české společnosti jenom prospěje. Nebude to však všelék. A nezapomínejme, že podobně jako vše ostatní v každé demokracii, i přímou demokracii lze zneužít, pokud se s ní zachází necitelně, nebo když se jí zmocní populisté na pravici, na levici, v partajích nebo mimo ně. https://www.blisty.cz/art/67930.html

(+) Referendum ano, ale pozor na demagogy, varuje politolog Jiří Pehe. Důležitou podstatou musí být to – že jde o přímou otázku a volbu mezi dvěma přímými řešeními. Princip přímé demokracie by se měl  využívat jen v případě, že jsou jasně nastolené otázky.

Problém je, pokud se volá po referendu k otázkám, vyžadující specifické znalosti. Těmi totiž občané obvykle nedisponují  a nemají čas ani chuť je někde pracně získávat  - od toho přece mají své politiky, kteří by měli disponovat či získávat si za ně odborné znalosti a na základě toho, dle svého svědomí rozhodovat. Pak tam ale vzniká velký prostor pro demagogy, které obyčejný člověk neodhalí. Proto se referenda ve světě příliš neuplatňují – vyjma Švýcarska.

S referendem je třeba zacházet velmi opatrně, nevyžadovat ho ani v případech, kdy by se lidé rozhodovali pouze na základě nějakých emocí. To by totiž ve většině důležitých otázek mohlo být kontraproduktivní,“

Přesto má přímá demokracie budoucnost – ovšem musí se najít jejií správná forma, což není jednoduché. „A je nato už dnes česká společnost zralá“, klade provokativní otázku Jiří Pehe.

(-) Volání po všeobecném referendu je stále častější, zejména v souvislostí  odvolání špatné vlády. Domníváte se však, že si vládní garnitura odsouhlasí obecné referendum k vlastnímu odvolání z důvodu neplnění vlastního programu, nebo konání v neprospěch většiny občanů. To je naprostá naivita.  Tomu  nepomohou ani masívní demonstrace. Je třeba hledat jiné  cesty.

(+) Ústavní zákon o lidovém vetu prosazuje např. Petr Mach ze Strany svobodných občanů. Každý zákon přijatý parlamentem by vešel v platnost až po té, co by nebyl vetován referendem. Občané by měli u každého zákona možnost pokusit se stanoveným způsobem (např. sesbíráním 50 tisíc podpisů pod petici během 50 dnů) vyvolat referendum. Kdyby občané v referendu zákon zamítli, ukázalo by se tím, že Poslanecká sněmovna již nereprezentuje zájmy voličů a musela by být rozpuštěna a vypsány nové volby. Politici by tak nesli odpovědnost za své činy.

(-)  Jak zajistit funkční referendum?  Domnívám se,  že  k tomu, aby se zavedení prakticky fungujícího referenda, které se stane účinným pojistným a nápravným mechanismem v případech selhávání zastupitelské demokracie je ještě dlouhá cesta.  Jak oponovat námitkám, že jako se opozice čas od času snaží vyvolat hlasování o důvěře v parlamentu, tak by iniciovala jedno referendum za druhým a využívala ho jako nástroj politického boje.

V tomto směru je nutné zákon o referendu formulovat tak, aby skutečně sloužil pouze jako záchranný mechanismus. K tomu by napomohl vysoký počet petičních hlasů, nutný pro jeho iniciování a určitá prodleva, která by musela uplynout mezi dvěma takovými referendy, případně mezi volbami do parlamentu a referendem. Rovněž je potřeba zaručit, že takové referendum je opravdu výrazem masové nespokojenosti občanů s danou vládou, tj. musí mít dostatečnou voličskou účast.

A dovedete si představit, že občané budou neustále připraveni rozhodovat a pohotově a rychle reagovat na aktuální problémy? A jak pro celou řadu zpochybňovaných  zákonů shánět desetitisíce, možná statisíce podpisů? Lze téměř s jistotou tvrdit, že bez trvale funkčního internetového volebního systému je tato idea v ČR  nerealizovatelná. Autor

(-)  V ČR existuje  několik agentur,  provádějících průzkumy  veřejného  mínění.  Jejich výsledky  se často výrazně liší.  V poslední  době se  objevily i pochybností  nad používanou metodikou, a  dokonce  i podezření z výsledků „na objednávku“.

(+) Systém MVP vygeneruje při přípravě i v průběhu voleb bezkonkurenční  množství vysoce relevantních dat pro potřeby Statistického  úřadu. Na jejich základě  lze nízkonákladově získat i celou řadu přehledů,   prognóz,  trendů i skutečný  obraz smýšlení voličů,  nezbytných  pro potřeby vedení státu. ale třeba i pro zkvalitnění programů nejrůznějších politických seskupení..

(+) Nekompetentnost a populismus: V moderní společnosti jsou často problémy příliš složité na to, aby se promyšlené rozhodovaní  ponechalo na běžném  člověku. Navíc je třeba aby parlament myslel na budoucnost a přijímal i nepopulární zákony, bez nich to občas nejde. Nesmí jít o popularitu u voličů, ale o dlouhodobý prospěch společnosti.

(+)   A kde že jsou v naší vládě či parlamentu ti kompetentní a osvícení? Znáte nějaké? Mnozí poslanci, a dokonce i ministři přiznávají, že většinu předkládaných návrhů ani nečtou a volí podle doporučení vůdců svých stran. A proč si 90% voličů myslí, že poslanci jsou zkorumpovaní a jejich rozhodování jsou poplatná kmotrům.

K nařčení z populismu lze namítnout, že voliči se mohou v přímé demokracii rozhodnout např. pro odstranění daní a současně pro zvýšení dávek sociálního zabezpečení. Ale opak je pravdou: V důsledku jsou to vždy lidé, kteří zaplatí za nedodržený rozpočet a za zhoršení veřejných služeb, a kteří rozhodují o výši daní a státního dluhu. Naproti tomu politici v zastupitelské demokracii nikdy nenesou důsledky svých rozhodnutí osobně. Jejich krátkodobé myšlení sehrává při zvyšovaní zadluženosti státu vysoce negativní roli: dluhy se vytvářejí, aby se kupovaly hlasy voličů. (Von Weizsäcker proto navrhoval povinné referendum o rozpočtu ještě tehdy, než  vznikne).

Jak ukazují  zkušenosti Švýcarska, země  s  malou exekutivou, efektivními veřejnými službami a nadprůměrnou ekonomikou, jsou její daňoví poplatníci s tradicí přímé demokracie, schopni silného pocitu sociální solidarity a pocitu zodpovědnosti za výběr daní a řízení státu. A není to jen zkušenost Švýcarska.

(-) Ani parlament složený z nestranických individualit nám moc nepomůže. To tvrdí senátor Petr Pithart. „I kdyby to byli samí nositelé Nobelových cen, copak by se s nimi dalo vládnout? Takový parlament by byl svým způsobem "hloupější", nemožnější, vrtkavější než ten, který nějak předvídatelně sešikují politické strany. Copak by jakákoli vláda mohla vládnout, to jest odhadnout, jaké návrhy zákonů jí projdou a jaké ne? Copak by mohla rozvrhnout své cíle na 4 roky dopředu? Každé hlasování by bylo sázkou do loterie. Vládlo by se ze dne na den.“

Co tedy dělat, ptá se Pithart? „To, co skoro nikdo nechce slyšet: do těch politických stran třeba vstupovat a o něco se v nich snažit! Jinak je snadno ovládnou (už se stalo) prospěcháři a zloději. Nebo aspoň systematicky a kriticky sledovat politický život v zemi. Věnovat tomu každý den o 20 minut víc než dnes.. Buďme kritičtí, ale kontrolujme míru našeho zklamání. Když to přeženeme, bude ještě hůř“. A  ještě  k tomu  dodává: „Nechodit k volbám je něco jako masochismus: trestám sám sebe za svoji naivitu, ale výsledek je vždycky ještě horší. Takže se příště poškodím ještě víc? A spasitelé?“

(-) Popis současného stylu vládnutí. Nemáte dojem, že Petr Pithart přesně a nechtěně  popisuje styl vládnutí současné koalice 3 stran,  kde za 2,5 roků bylo nutné vyměnit pro korupční podezření či totální nekompenentnost 15 ministrů? A k prosazením svého, musí vláda využívat nikým nevolenou a nepředvídatelnou pidistranu, odsouzené poslance, další poslance uplácet k přeběhlictví lukrativními funkcemi, dokonce i ty vlastní rebelující!

Věříte tomu, že Pithartova doporučení jsou tím receptem jak eliminovat vliv Janoušků, Bakalů, Řebíčků, Tykačů, Ulčáků a mnoha podobných, která nám navíc dopomohou ke kvalifikované a nekorupční vládě a naplní  veřejnost optimismem? Ale proč se to za 23 let nepodařilo? Zatím nám voličům či zahraničním  pozorovatelům nezbývá, než korupci přihlížet v přímém přenosu a v úžasu jen kroutit hlavou.

(+) Na rozhodujících místech by se měli vyskytovat odborníci, ale i lidé s morálním kreditem a potřebnou sumou znalostí a obecného přehledu. Zejména ale musí mít na zřeteli zájmy a potřeby společnosti z níž vzešli a neupřednostňovat zájmy vlastní osoby a příbuzenstva, jak je dnes běžné. Takové kvalitní lidi do čela dostanou jen všelidová hlasování a výběr lidí musí být "zdola" na základě dosahovaných výsledků v původní profesi a ne dle míry loajality k nějaké partaji. Nástrojem této změny je systém MVO.

(-) Americké volby jsou příkladem korupce, tvrdí Uri Avery. Obama i Romney utratili v prezidentské kampani 2012 každý miliardu dolarů. Dostatek peněz může přijít jen od velkých korporací a miliardářů. Oba kandidáti byli těžce zadlužení nátlakovým skupinám a komerčním zájmům budou muset sloužit od prvního dne v úřadě. Podle deníku Insider jeden z největších sponzorů Gary Hirshberg prohlásil: "Skutečně věřím, že peníze mohou určit výsledek voleb. To, co letos vidíme v USA, už není občanské hlasování, to nejsou volby, to je výprodej.

A vzpomeňme poslední parlamentní volby v Česku, v nichž sponzoroval miliardář Chrenek „pro jistotu“ všechny politické strany s potenciálem na volební vítězství. Jde  na  to od lesa - spolupracuje se špičkovými lobbyisty, kteří již (jak se tím bez obav sami i chlubí),  “demokratické“ volby v ČR výrazně ovlivnili – s Martinem Ulčákem a Vladimírem Johanesem, bývalými špičkovými  komunisty..

(-) Ani Václav Klaus si neumí představit pravidla k vyřešení financování politiky.  Myšlenka, že ji budou dělat jenom bohatí a budou si vše platit, je podle  něho dětinská, i když u nás stále opakovaná. Politické strany musí z něčeho žít, musí si hledat své sponzory. To platí pro každou zemi světa včetně ČR.

Podle Klause je pak jenom bohatství zdrojem moci a proto jeho kumulace principem získání rozhodovacího vlivu až vládnutí. Volby pak jsou prostorem finanční převahy určitých sociálních skupin nad jinými a proto i oprávněným prostředkem k získávání prospěchu sponzorů a lobbyistů. A v tom se opravdu Klaus vyzná, tvrdí  Kurt Vonnegut.

 (+) Poslanci, kteří budou díky svému deklarovanému programu zvoleni, budou pro lobbyisty použitelní pouze „jednorázově“ a přeběhlictví ztratí smysl. Nedodržení programu poslancem může totiž poukázat na korupční vztahy a jeho voliči ho mohou odvolat. Lobbyisté tak budou moci působit jen na poslance, kteří předem deklarovali program shodný s jejich zájmy. Proti tomu nelze nic namítat, bude-li to v souladu s přáním jejich voličů. Slušnost v politice lze zajistit pouze důslednou kontrolou.  Podrazy nesmí nikdy projít, píše Bořivoj Pauk. Proto také systém MVO přichází s hrozbou sankcí za porušení deklarovaných pravidel.

(-) Projíždíte-li městem, na každém rohu narazíte na billboardy a plakáty různých velikostí a jen se divíte, že se tento laciný reklamní trik stále nosí. A proč ne? Volič, konzument politického zboží, touží si svého 'koně' důkladně prohlédnout. Čím větší, tím ho lépe pozná.

(+)  K zodpovědnému výběru  nestačí billboardy a meetingy. Volíte-li svého zástupce do parlamentu, nemůžete se přece rozhodovat podle infantilních plakátových sloganů, nebo podle rádoby vtipnýmch plakátů typu „číro našeho Karla“.  Máte-li volit zodpovědně je přece nezbytné dobře poznat rozsah životního obzoru svého kandidáta. K tomu vám může napomoci diskuse na kmenovém listu kandidáta a odpovědi na mnoho desítek položek volebního menu.

Uvědomte si také, že meetingy na  náměstích osloví jen  zlomky promile  oprávněných voličů. Sám  jsem takové akce s několika desítkami, max stovkami voličů navštívil. Tam  lze  kvalifikovaně posoudit jen herecký výkon kandidáta.  Argument pro změnu volebního systému z důvodu lepšího poznávání kandidátůna nejrůznějších setkáních je falešný a skutečné důvody jsou jiné.  Za ten ztracený čas si mohou voliči kdykoliv a kdekoliv s pomocí systému MVO na internetu mnohem zodpovědněji prostudovat, posoudit a vybrat ty kandidáty,  kteří splňují právě to co od nich očekávají.

(-) Nedejme se klamat nátěrem zdání demokratických voleb. Dnes mají do médií před volbami přístup pouze vyvolení, a přes citlivé síto se cedí ti, kdo by mohli ohrozit zaběhané pořádky. Moderními komunikačními prostředky lze dnes masy přimět, aby jednaly v souladu se zájmy těch, které na obrazovkách nezahlédneme. Platnost názoru se vyjadřuje často pomocí kvantitativních měřítek. Média a "nezávislí novináři" se jim za přiměřenou cenu již postarají o výsledný obraz těch, které chtějí buď zhanobit, nebo katapultovat k moci.

Např.  v r. 1996 se v Rusku schylovalo k druhé volbě prezidenta. Vyhlídky Jelcina byly 3%. Přesto Berezovskij, známý ruský oligarcha, v rozhovoru se Sörösem prohlásil, že prezidentem bude Jelcin.  Sörös namítal, že to vzhledem k pádu jeho popularity nebude možné. Berezovskij, který měl tehdy v rukou masmédia, prohlásil: Uvidíte, my ho prohlasujeme. A prohlasovali ho. A Rusko nastoupilo cestu bezohledného mafiánského  neoliberalismu. 

(-)  Britské listy vzpomínají volbu našeho prezidenta,  při níž byl názor Táni Fischerové zanedbatelný, protože její štáb neměl k dispozici finanční a mediální   prostředky i jiné spíše zákulisní výhody, jaké měl k dispozici např. ministr Schwarzenberg, jeden z nejbohatších mužů Střední Evropy, který  měl  na  volební kampaň  desítky milionů  (paní Fišerová 135 tis.).  Co pak zmůžou  takoví idealisté proti mediální smršti, tlustým šekovým knížkám, školeným štábům znalců náborů a reklam a – v neposlední řadě – proti sponzorům, kteří dobře vědí, kam uložit ziskuchtivé peníze?

(+) Proti mediokracii lze bojovat tak, že se v ní společnost naučí orientovat. Zjistit, kdo  příslušné médium vlastní,  kdo tam masívně inzeruje, zjistit profil „sloupkařů“, chrlících několik  „zasvěcených“ komentářů na objednávku týdně. Jinak než vlastní participací to nepůjde myslí si Bohumil Kartous.  Má určitě ve značné míře pravdu. Ale lze  tomu napomoci i volebním systémem, umožňujícího odvolatelnost politiků.  Ten může napomoci tomu, že se masivní investice do korupce poslanců via média nevyplatí. 

(-) Na čem selhává současná zastupitelská demokracie. Občané volí především podle informací, které mají momentálně k dispozici. Ty jsou ovlivněny hlavně tím, co je jim předloženo ve volební kampaní. Vyjde-li však během výkonu jejich mandátů najevo, že se stali obětí podvodu, mají smůlu. Mohou sice kritizovat, ale takto zvolený  podvodník  je do konce jeho funkčního období neodvolatelný. To ale není demokracie, tedy vláda lidu. Jen v systému parlamentní parodie na demokracii je možné, aby nám nadále vládla vláda s 5% (!) podporou, píše Milan Daniel. Dělník či technik  dělájící chyby je propuštěn (bez odstupného a trafiky). Proč to nepraktikovat u těch, kteří by měli být nejlepší z nás? Helena Zeťová

(-) Demokracie znamená, že lidi zapojíte. Základním úskalím volebního procesu je, že volba má být tajná. To, jak konkrétní člověk hlasoval, nemá vědět nikdo. Provazání identity voliče s hlasem je ale velký problém. Historie má mnoho zkušeností, jak se často nakladá s nositeli jiných než "správných" názorů. Často i tam, kde je navenek demokracie. Volič musí mít jistotu, že ho nikdo nebude likvidovat kvůli "nevhodnému" hlasu. Tomáš Kolský 

(-) Nespasí nás žádné odvolávání poslanců tvrdí senátor Petr Pithart. „Lidé pochybují o  kompetenci politiků a jejich dobrých úmyslech. A pak začnou pochybovat i o samotné demokracii. Ale před tím varuji. Až lidé vyzkoušejí nějaké jiné, "lepší" možnosti než demokracii, budou trpce litovat. Kontrolu moci zajistí právě jen boj o moc (a dělba mezi jednotlivými mocemi), jakkoli může být odpudivý. Nespasí nás žádné odvolávání poslanců (kdo by je odvolával, když se neví, kdo je volil?)“

(-) Politici se vždy zaklínají demokracií. Málokdo zpochybňuje demokratické principy, ale existuje množství názorů, že současné dění v ČR má ke skutečné demokracii hodně daleko. Z prohlášení Petra Pitharta je zřejmé, že si nechce, nebo nedovede představit jiný, efektivnější demokratický systém. A položte si otázku: Který poslanec nebo senátor si  odhlasuje zákon,  že poruší-li hrubě svůj deklarovaný program  může být odvolán?  Ve volebním  systému MVO jde tedy o to aby se principy demokracie staly vykonatelnými, snadno  kontrolovatelnými a aby se nestaly zástěrkou nevolené moci.

(+) Jak zajistí MVP odvolatelnost poslanců?  Je třeba zavést jasné a prakticky proveditelné procedury odvolání volených zástupců voliči na všech úrovních zastupitelského systému. O tomto oprávněném požadavku se mnoho mluví, ale ještě nikdo nedefinoval  jak to v praxi zajistit. Pokusme  se o to!

V demokracii je nepřípustné, aby demokratický mandát svrhla opozice, nebo dokonce hrstky samozvaných aktivistů. Pak je určitě namístě Pithartova otázka „kdo by je odvolával, když se neví, kdo je volil?“  Tato otázka, nemá v klasických volbách řešení. Ale elektronická volba to dokáže zajistit. V případě  hrubého porušení programu,  ke kterému se poslanec před volbami zavázal (např. k problematice hazardu), přidělí systém právo navrhnout a hlasovat o jeho odvolání, právě jen těm voličům, kteří ho volili. Tato kontrola může probíhat např. v pravidelných ročních intervalech, následovaná případnými doplňovacími volbami. Mechanismus odvolávání poslanců nabízí celou řadu jiných variant, které se mohou stát předmětem celonárodní diskuse.  

Poslanci budou mnohdy postaveni i před hlasování o zákonech, které nemusí být součástí Menu voličských preferencí. Zde jim bude dána důvěra vyplývající ze zodpovědné volby a kontroverznější hlasování budou moci na volebním serveru osvětlit.

Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat tajné či anonymní; může být pouze neveřejné, ale systémem dohledatelné a dokumentovatelné. Proč ale tajit to, koho volím? Nerozumím, z čeho můžete mít strach. Chcete-li mít možnost odvolat poslance, které jste si volili, musíte se za svůj názor postavit a tedy se nějak identifikovat. Je to  nepochybně mnohem účinnější a statečnější, než účast na desítkách nejrůznějších demonstrací, kde můžete být navíc bez problémů monitorováni. 

Pokud přece jen o výkon jednoho ze základních principů přímé demokracie nestojíte, nebo máte obavy z prozrazení vaší volby, zmáčnete tlačítko „tajná volba“ a  váš postoj zůstane utajen. Autor projektu věří, že voličů, tajících svoji volbu a vzdávajících se tak možnosti podílet se na odvolání poslanců, tedy na jednom z nejsilnějších nástrojů  přímé demokracie, bude minimum.

(-) Právní stát musí být spoluvlastněn občany, nesmí se stát kořistí politiků. Prioritou by mělo být to, aby si lidé zvolili do parlamentu ne anonymní šedé myši, ale slušné lidi. Ať tak či onak, kolik jednotlivců má běžný občan šanci znát do té míry, aby o nich mohl zodpovědně hlasovat? 20? 200? Jako člověk intenzivně se zabývající volebními systémy, říká Vojtěch Navrátil, neznám ale jediný, který by sám o sobě mohl dopomoci k volbě slušných lidí a zlepšení politické kultury.

 (+) Jak má politik prokázat svoji kvalifikaci a způsobilost k funkci? „Demokratizace voleb vyžaduje mnohem větší podíl občanů na výběru kandidátů, čili při sestavování „hlasovacího menu“. Zatím naše volební zákony dávají voličům možnost zasahovat do voleb až po předložení stranických kandidátek“, konstatuje Stanislav A. Hošek

Pro každou položku celého „menu voličských preferencí“, bez ohledu na to kdo ji předkládá, se otevře centralizovaný debatní prostor. Zde může každý představit své vize. Ke každému bodu, který  projde oponenturou realizovatelnosti, vyznačí všichni  kandidáti povinně své stanovisko i jeho váhu. Tak se stane  pro voliče názorově plně čitelným. Pokud si v den volby i volič podobně vyplní preference své, počítač mu nabídne pořadí kandidátů nejlépe splňujících jeho  voličská očekávání.  Svoji volbu může dále korigovat podle dalších údajů na volebním serveru.

Chybná je představa, že hodnocení politika, většině voličů známého pouze z jeho vlastnich či stranických údajů, bude objektivní.. Každý kandidát musí   proto jít se svou kůží na trh! Na volebním serveru se vystavit na jeden až dva měsíce dotazům veřejnosti. Měl by představit své oborové analýzy, profesní  a publikační činnost, úspěchy a neúspěchy z kterých se poučil a v neposlední řadě své vize.

(+) Účinným filtrem proti nekvalifikovaným, korupčním a populistickým kandidátům bez vizí a schopností, by se mohlo stát zavedení odpovědnosti politiků za škody které svým zákonem napáchali. „Občanům musí být doručena informace, že každý má přirozené právo žádat po svém zvoleném politikovi náhradu škody za porušené volební sliby a za přenášení nákladů a škod chybných  politických rozhodnutí na občany“, píše Bořivoj Pauk

Myslíte si také, že by filtrem systému MVO prošly současné formy fotovoltaiky, církevních restitucí, exekucí, hazardu, rozprodávání přírodního a národního bohatství do zahraničí, machinace s dotacemi EU, 20 let podvodů s LTO a mnoha dalších zlodějen, včetně beztrestnosti velkozlodějů,  kteří ožebračili a dále  nerušeně zozkrádají stát?

(+) MVO aplikuje volbu poslanců, kde každý kandidát musí prokázat svoji kvalifikaci invenci a způsobilost k funkci. Výrazné zúžuje prostor pro „zlatokopy“, nekvalifikované a populistické kandidáty Interaktivní práce s volebními daty usnadní angažovaným voličům volbu skutečných osobností a odborníků a dokonce i ovlivňovat profesní skladbu parlamentu, tedy kritérium dosud nijak nezohledňované.

(+) Pro angažované voliče  může být volba jednoho poslance v malém volebním obvod neuspokojivá, pro mnohé i diskriminační. Ti budou nepochybně požadovat   mnohem širší výběr, kde budou mít možnost volit i podle profesí tak, aby v parlamentu byli zastoupeni všichni potřební  odborníci.. Jak by asi rozhodoval parlament, většinově tvořený např. jen právníky, kde budou chybět specializace na energetiku,  zdravotnictví, ŽP a podobně. M.j. i k této volbě jim systém MVO nabídne pomoc a příslušnou grafiku. A obavy, že se v 200 členném sboru někteří povezou jsou liché.. Naopak, jejich práce a angažovanost bude pod soustavným dohledem voličů.

(+) Zakrývání skutečných úmyslů.  Bude-li každý bod programu ještě před volbami samostatně a přesně definován, nebude později možné zakrývat skutečné úmysly v nepřehledném balastu. Je známo, že v tom  jsou  někteří poslanci mistři - zejména ti kteří prosazují lobbyistické programy. Právě důsledné členění programů v samostatných bodech, umožní nekompromisní kontrolu dodržování deklarovaných programů u každého poslance..

Zatímco v rámci svobodného trhu se bedlivě dbá, aby firmy netvořily kartely, monopolně neovládaly trhy a nepoužívaly nedovolených triků, v politice se takováto činnost naopak podporuje a vzniklé subjekty jsou napojeny na státní penězovod a sají bohaté dotace z daňových peněz. Pro člověka s běžným uspořádáním psychiky, který by mnohou výkonnou funkci ve státě prováděl úspěšně a odpovědně, je zcela vyloučené se přenést přes tento bizarní institucionální mlýn.. Stanislav Komárek biolog a filosof

(-) Zákony "na míru".  Politickém strany by měly být pro nestranické voliče důležité jen v tom smyslu, aby mohl vybráním volebního formuláře  vyjádřit své rozhodnutí. Daleko důležitější pro ně je, jestli se zvolení členové strany dokáží držet předvolebního programu. Dnes lze v přímém přenosu z parlamentu sledovat partajní dobrodruhy, mající politický program napříč všemi stranami, a během čtyř roků volebního období jim jde jen o to, aby se co nejvíce napakovali provizemi, úplatky, odměnami od velkých firem a náhradou za to jim "ušít na míru" zákony. Tomu napomáhají naivní, líní, důvěřiví a hloupí voliči, kteří jim lehkovážně při volbách udělí svou plnou moc, aniž by předem věděli, koho a k čemu vlastně konkrétně zplnomocňují, co se s jejich plnou mocí stane a kde mohou reklamovat výsledky tohoto zmocnění.

Je to jako když uzavřete pro Vás nevýhodnou (ale zdánlivě výbornou) kupní či prodejní smlouvu, ani si ji pořádně nepřečtete (zejména droboučké upozornění). A třeba vaší protistranou ani není podepsaná - a pak skončíte někde v černé kronice. Neznámý blogger

(+) Zrušení politických stran je  příliš idealistické a  v dohledné době naprosto nerealizovatelné. Navíc si asi  nikdo nedovede představit jak se k tomu dopracovat. Lidé stejných názorů se totiž budou vždy snažit nějak organizovat a promýšlet, jak tyto názory nejlépe prosadit.. Na tom také není nic nedemokratického. Je však možné, aby běžní poctivě smýšlející straníci získali účinnější nástroje proti zneužití moci a pro kultivaci chování svých představitelů.

Ale pro velkou většinu nestranických voličů je naprosto nezbytné, jak podotýká Bořivoj Pauk,  zrušit  výsadní a diskriminující postavení politických stran ve společnosti vylučující rovnoprávnou soutěž. Dnes lze totiž volit jen z předloženého seznamu a z pořadí kandidujících z jedné strany, sestaveného jeho „vůdci“. Volební zákony musí vytvořit takovou technologii hlasování, která zvýší účinnost vůle každého voliče. A o tom je volební systém MVO.

(-) Volební právo si většina občanů nezaslouží, tvrdí poslanec Škárka. „Volič se rozhoduje podle okamžitého popudu a sympatií a naprosto si nepamatuje historické souvislosti. Nechápu, jak člověk, který si utváří životní názor dle Dallasů, Ordinací v růžové zahradě, "superstárů" apod., může volit. Vždyť ani nemůže vědět, koho volí.

Rovnost volebního práva považuji za chybu, protože hlas pivaře z kampaně má stejnou váhu jako hlas člověka, který se rozhoduje např. podle toho, že si přečte programy, projde weby příslušných stran a věnuje hlasování určitou přípravu. Skoro by bylo dobré, aby volič, než by byl připuštěn k volební urně, musel složit základní volební "maturitu" a prokázat, že ví, co která strana v kterých oblastech prosazuje“.

,

(-) Názor profesora Hoschla: Tato země dnes prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. To, co řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Proč se o tom dnes zmiňují?

Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem uniká složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na jednoduché, elementy. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem - to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.

(+)  Je nutné se duševně namáhat. Sehnat si dost relevantních informací, zvážit je, porovnat (právě to  je funkce systému MÚVO - poz. autora) a podle toho se nějakým způsobem rozhodnout. Pravděpodobně bude vhodné založit zcela nové politické síly, které budou mít lépe propracovaný systém kontroly mocenských mechanismů a poněkud jasněji v hlavě co chtějí a co nechtějí. MUDr. František Koukolík, DrSc.  

(-) Malá účast ve volbách je velkým problémem. V anketách lidé podporují prvky přímé demokracie, ale ve skutečnosti o politiku má zájem jen menšina. K tomu, aby lidé vůbec šli k volbám, je nutná dlouhodobá masáž a občany k odevzdání hlasů doslova vyhecovat. Např. Miloš Zeman navrhuje povinnou účast ve volbách a neúčast trestat finančními sankcemi ve výši 5000 Kč.. To by možná částečně zvýšilo účast, ale prakticky bez efektu angažovanosti. A představte si způsob vymáhání finančních sankcí prostřednictvím anonymních privátních firem se sídlem  na Kajmanských ostrovech, nedostaví-li se k volbám 4 miliony  voličů! To by pro  ně byl  obchod století!

Bohužel, u nás si nejsilnější strany prosadily diskriminační 5% limit. Volič, který nechce “zahodit” svůj hlas, nevolí podle svého skutečného přesvedčení, ale větší stranu, která ma šanci se do parlamentu dostat. J. Kuka

(-) Obtížnější pochopení fungování elektronického volebního systému může průměrného občana od voleb odradit. A k  přímé demokracii lidé, ani jejich současní představitelé,  ještě v Česku nedospěli,  musí se ji  teprve učit, chápat, a naučit se s ní i žít.

(+) Je nutné investovat svůj duševní kapitál. Tak jak se průměrný občan naučil ovládat komunikátory, počítače a veškerou elektroniku s kterou již žije, tak podobně musí investovat svůj duševní kapitál k pochopení prostředků a principů přímé demokracie. K tomu by měli napomoci besedy, internetové diskuse apod. A položme si  otázku:  Proč  nezačít s osvojováním prováděcího systému voleb třeba již v 9.třídě základní školy, a třeba v novém předmětu „aplikace přímé demokracie“. Jsem přesvědčen, že to ty děti dnešní internetové generace pochopí často rychleji než jejich rodiče.

Další možností je i vytvoření zajímavých počítačových her osvětlujících důsledky volebních rozhodnutí.  Na jejích vývoji se mohou podílet např. i politici, politologové, ekonomové, sociologové, statistici, právníci… To je ohromný prostor pro vývojáře!  A na druhé straně pro vzdělávání  voličů a možná i pro řadu politiků!

(+)  Volební loterie. Stojí za zvážení aplikovat, pro skutečně angažované voliče e-volebního systému MVO, volební loterii (inspirovanou Uniform Invoice Lotery). Jejími  automatickými  účastníky se stanou ti voliči,  kteří vyznačí svůj osobní postoj k  nabídce celého „menu voličského očekávání“ a nepoužijí tlačítko „tajná volba“.

Na konci voleb bude pro takovéto voliče vylosováno poslední trojčíslí identifikačního  kódu voliče a  pokud volič zjistí, že se shoduje s jeho  trojčíslím, získá výhru ve výši např. 10000  Kč. A pro ty vylosované voliče, kteří si současně prostudují i diskuse k nejméně 10 bodům volebního menu na jejich kmenových listech, a kteří v nich zakliknou náhodně umístěný kontrolní text, či správně odpoví na položené otázky, se odměna zvýší na 20000 Kč. Podobných variant se nabízí celá řada. Lze předpokládat, že by to mohlo (v hráčské velmoci jíž Česko je), podpořit zájem o e-volby aplikující přímou demokracii a napomohlo i všeobecné angažovanosti voličů mnohem lépe  než volební povinnost. 

(-) Elektronické volby se v řadě zemí neosvědčily. Po neúspěchu v Německu, Nizozemí a Francii, v uplynulém desetiletí, tvrdí zjednodušující odsudek, že se již nenajde ve světě mnoho zemí, které ještě e-volební systémy prosazují. Lze tak uvést např. Open Source Digital Voting Foundation vyvíjený z popudu vlády USA, který byl pozastaven. Tým z university v Michiganu byl totiž schopen nabourat systém do 36 hodin poté, co byl předán k testování. Ukradl šifrovací klíč potřebný k dekódování "tajných" hlasovacích lístků. To umožnilo změnit hlasování, zjistit, kdo již hlasoval pro a totožnost těchto voličů, nainstalovat skript, který by automaticky změnil všechny hlasy odevzdané v budoucnosti na stejném systému, nainstalovat si i zadní vrátka.  https://www.bradblog.com/?p=8118.

(-) Pokud se začne volit elektronicky a daný projekt nebude opensource, aby byly vidět zdrojové kódy, tak přestanu chodit k volbám. Jan Valčík

(+) Dohled nad správnou funkcí e-volebního systému. Domnívám se, že mnohem snadnější a věrohodnější se může stát přímá kontrola nadnárodního týmů IT odborníků nad počítačovým systémem, jehož struktura bude všeobecně známa, a který bude mít k tomuto účelu vytvořené kontrolní mechanismy. A zveřejnění struktury volebního sw  na internetu, kde si ho může každý stáhnout a prostudovat, je již dnes ověřeno v severských zemích.

Praktický dohled navrhuji realizovat ve dvou úrovních: nižší voličskou po internetu a vyšší zpracovatelskou po pevných a bezpečných pronajatých spojích. Zpracovatelská úroveň  může být on-line propojena ke kontrolním stanovištím nadnárodního dohledu situovaného nejlépe ve dvou zemích. Zde budou nezávislí IT odborníci monitorovat regulérnost voleb a správnou funkcí počítačového systému. Takovouto  pevnou síť, s libovolnou přenosovou kapacitou, lze dnes bezproblémově a poměrně levně zřídit, nejlépe na optických spojích, buď trvale nebo jen dočasně, po dobu konání voleb.  

Jinou  možností je souběžné zpracování  dat, (používané např.  při řízení dopravních systémů), nejméně s jedním pracovištěm umístěným opět v nadnárodním  prostředí, kdy platnost volby a zpracovávaných dat nastane pouze při shodném výsledku na obou pracovištích. To znemožní pozměňování dat a současně zajistí  i bezpečné zálohování systému.. Petr  Vavruška  

 (-) Internetová volba prý vytváří možnost kupování hlasů. S využitím zkušeností z Norska a Estonska je uvažována i možnost, že voliči volícímu  doma přes internet může  někdo svobodné volbě bránit a nutit ho hlasovat proti jeho přesvědčení. Takovýto volič si může za několik hodin opět sednout k počítači a své hlasovaní stornovat a hlasovat znovu, svobodně. Pokud to nebude možné, může přejít do standardní volební místnosti, tam zrušit svoji původní volbu a využít hlasovací lístek. To eliminuje i kupování hlasů protože kupující  nevědí, jestli volič svoje hlasovaní nezmění. 

(-) Přiznám se, že problémem jsem se podrobněji nezabýval. V databázi mám sice řadu návrhů (některé přikládám), ale nedokáži kvalifikovaně posoudit jak to v českých podmínkách a v souladu se současnými i připravovanými systémy státního informačního systému ošetřit. Také proto, že podle harmonogramu projektu je na to čas až do r.2015. Přesto očekávám další zasvěcené návrhy. Autor

(-) Dělat takovéto projekty ze "dne na den" nemá smysl, tvrdí  Ondřej Mikulášek. Je třeba vymyslet strategii, ne na 1-2 roky, ale třeba na 10 let. Připravit proto prostředí. Udělat lidem občanské průkazy, které budou mít jasné identifikační znaky... třeba i počkat 2 roky a udělat to NFC apod. Nebo to propojit s bankovnictvím, nebo SIM.... těch možností je spousta.

(+) Problém je přiřadit konkrétní hlas ke konkrétnímu člověku. Zatím mě nenapadlo jak to elektronicky šéfovat, protože před volební komisí to bylo vždy anonymní. Z urny se už nedalo určit čí hlas je čí. Dotaz neznámého bloggera

Jiný blogger odpovídá: Jde to docela snadno. Vygenerovat patřičný počet digitálních tokenů (například 1024 bytů náhodných čísel), uložit je v db, každý zájemce o e-volby by si vyzvedl jeden z nich, který by mu byl vydán zcela náhodě (zde stačí pouze zajistit, aby se nelogovalo, komu byl který vydán), v  db označit jako vydaný. Při volbách by se pouze testovalo, zda byl použit správný token.

Vydávat by bylo možno online při použití digitálního podpisu, na flashku kdekoli na úřadě po předložení občanky (logovalo by se pouze, že dotyčný občan si token převzal, nikoli který), nahrát na elektronickou občanku, třeba i v bance, kde vám vedou účet a pod. Šlo by to domyslet i dále – např. podepsat se elektronicky při převzetí tak, že nebude možné zjistit zpětně, kdo to podepsal, bez vaší přítomnosti a dobrovolného ověření podpisu, např. pokud budete chtít reklamovat nefunkčnost. .

 Kdysi tu bylo hned několik systémů, které dokázaly realizovat funkci „elektronické měny“, což je v principu totéž. Balíček dat, který slouží jako nezpochybnitelná mince.

(+) Elektronické hlasování není žádná věda. Např.:  Každý volič má OP, zajde s ním na MÚ, obdrží unikátní volební token a s tím bude hlasovat. Systém se postará o to, aby jeden token nemohl hlasovat vícekrát. Token bude chráněn heslem a bude vázán na e-mail adresu, popř. rovnou na Datovou schránku. Každou volbu bude muset volič potvrdit na základě kontrolní zprávy. Kdo nemá připojení k internetu, zajde v době voleb hlasovat na MÚ, kde budou veřejné terminály. neznámý blogger

(-) A jak fungují petice ve Finsku: Občané mohou využít tři způsoby: klasický elektronický podpis, čipovou kartu, nebo přístupové údaje pro kteroukoli z finských bank. Místní banky totiž svůj autorizační systém skrze API poskytují také třetím stranám a jejich prostřednictvím se tak jejich klienti přihlašují např. i na státní daňový portál. https://www.datablog.cz/clanky/open-ministry  Milan Novák

(-) Těžiště debat o el. volebním systému v ČR je především v problémech kolem jejich bezpečnosti, ale prakticky se nezabývají tím, co může demokracii přinést. Hlavní hrozbou jsou v těchto debatách hackerské útoky, falšování identity, šíření počítačových virů, možné kupování hlasů. Pokud jde o manipulaci v připadě e-hlasovaní, uvádí se např., jak firma Diebold pomohla G.W:Bushovi v Ohiu volby vyhrát.

(+) Poučme se z neúspěchů a hledejme inspirace k el. volbám tam, kde se již osvědčily! Námitkám  proti  el. volbám lze oponovat, že není problém naopak připravit obsáhlou rešerši o falšování klasických voleb, které nedokázaly identifikovat ani zahraniční týmy pozorovatelů ze zahraničí.

V ČR se e-volby připravují už snad 6 let. Je dluhem dvou minulých vlád i opozice,  že je nebyly schopny spustit ke sněmovními volbám v r. 2014.  MV, zpoždění alibisticky vysvětluje finanční náročností a špatnou zkušeností některých zemí.  Určující však musí být zkušenosti kde to funguje. Proč tedy detailně neprozkoumat funkční estonský, či skandinávské volební systémy? A nepoučit se třeba i ve Venezuele, o jejímž volebním systému ředitel venezuelské pobočky Carterova centra konstatuje, že každý volební krok počínaje předvolební registrací voličů, přes samotný volební proces až po sčítání hlasů je zde díky plné automatizaci jedinečný a neexistují žádné podněty naznačující podvody. Po prozkoumání 92 volebních systémů ve světě míní, že „venezuelský volební systém je jedním z nejvyspělejších nejen na západní hemisféře, ale na světě.

Technologii dodala společnost Smartmatic, která nabízí řešení „na klíč“, které přizpůsobí podmínkám země. Podle jejich údajů bylo konce  r. 2012 podáno více než 1,5 miliardy auditovaných hlasů v nejrůznějších zemích světa. Kromě řady  mezinárodních organizací jej ocenil např. i velvyslanec EU při volbách na Filipínách r.2010. https://www.smartmatic.com/solutions/electoral-solutions/view/article/next-generation-voting-technology/

(+) Když existují funkční systémy, tak co je prostě koupit – navrhuje Jan Larysz. Pár drobných úprav k napojení na náš registr obyvatel, a hotovo. Jiný blogger Petr Vileta oponuje, že jsme v Česku. Zakoupený systém, by zde přestal fungovat hned po 1. pozměňovacím návrhu k zákonné normě.

Copak už dnes nemáme ověřený podobný systém, kterým jsme, sice jen někteří, ale úspěšně absolvovali sčítání lidu přes internet v r. 2011,  ptá se dále Jan Larysz? Někomu vadí, nebo se takovéto volby bojí, protože by ve funkčním systému voleb, mohlo někoho napadnout prosadit přímou demokracii se systémem referend ke každé možné situaci, jako např. majetkových přiznání, odvolání poslance, vlády atd. Pak by takové referendum bylo za hubičku a hlavní argument používaný dodnes, že každé volby stojí miliardy, by pozbyl na významu. Pro některé strany řízené kmotry je to hrozná představa a takovému možnému vývoji je nutné za každou cenu zabránit.

(-) Pro politické strany v ČR není přechod k el. systémům prioritou. Z technologického hlediska by zavedení on-line voleb bylo podle odborníků rychlé. Čas by zabraly spíše administrativní úpravy. Náklady na zavedení internetových voleb odhaduje MV na cca 300 milion Kč. Lukáš Lojka z HP považuje za největší bezpečnostní hrozbu v Česku nedotaženou legislativu nebo to, že informační systémy státní správy nebudou dostatečně propojené. "A musí se změnit legislativa, prioritně volební zákony", říká.

Nevýhody a rizika elektronického hlasování  převažují nad přínosy a  to i když se může zdát elektronické hlasování krokem vpřed, tvrdí  např. stínový  ministr vnitra Jaromír Tejc. ČSSD důrazně odmítá, aby pod rouškou přípravy el. hlasování, v době krize utrácel náš stát stovky milionů Kč, když je téměř jisté, že elektronické hlasování nebude v ČR zavedeno přinejmenším v příštích 10 letech. Za současné pravicové vlády navíc hrozí riziko dalšího „elektronického tunelu“.

(+) Z  rezolutního prohlášení J. Tejce lze souhlasit jen s poslední větou.  Je  ale zarážející tvrzení, že přinejmenším v příštích 10 letech nebude v ČR elektronické hlasování zavedeno. Jak to stínový ministr ví? Nedává špatný signál svým potenciálním voličům a zejména těm mladým? To má tak nízké mínění o schopnostech své strany a svého resortu? Za tímto názorem může být ale i jistota, že ČSSD v příštích i dalších volbách zvítězí - tak proč vlastně stávající systém měnit? 

"Manipulovat lze se vším. Se stroji, paměťmi, i s tím, co je na papíře," tvrdí americký profesor Avi Rubin. Pro el-volby argumentuje tím, že posílat obrovské sumy přes internetové bankovnictví se nikdo nebojí. Vždyť IT zásadně změnily náš život. Nová generace už není společností vyznávající kamenné instituce a vyřizování záležitostí se stále více přesouvá do virtuálního prostoru. A nikdy v historii neměla společnost tak účinné a mocné nástroje, dosažitelné naprosto jednoduše z téměř každé domácnosti. Srovnejte si telekomunikační a internetové služby, identifikační a platební  systémy  před 10 lety a dnes. Tempo rozvoje společnosti se celosvětově neustále zrychluje geometrickou řadou.. Splní-li se prognoza pana Tejce, staneme se skanzenem nejen pro Evropu. Uvítal bych proto, kdyby  ve  světle  mnoha dalších  argumentů, své stanovisko přehodnotil.

(+) Elektronické hlasování by výrazně rozšířilo možnosti lidí aktivně a jmenovitě vyjádřit svůj názor na společenské problémy říká Jan Fišer. „Je nepochybné, že e-petice by značně zesílila hlas lidu. Všichni vidíme, jak velký vliv na veřejnou debatu má internetové zpravodajství a diskuze. Někteří si to pochvalují, jiní si naopak stěžují. Ale e-volby či e-petice jsou jednoznačně pozitivní věcí. Tady nejde o bulvární senzace, či šíření nenávisti. Jde o osobní vyjádření postoje, o hledání pozitivního řešení, o aktivní zapojení občana do veřejného dění“.  Je ověřeno, že elektronické volby vedou k vyšší účasti voličů, zejména těch mladších.

Příklad z Estonska: Tato malá postsovětská země dokázala v elektronizaci veřejné správy předčít západní státy. Od r.2007 tu mohou všichni volit do parlamentu z PC. Volič se prvně identifikuje svou čipovou občankou. Tu "projede" čtečkou a zadá první PIN, který dostal k dokumentu. Server v registru obyvatel ověří, zda je způsobilý hlasovat. Nedisponuje-li čtečkou, může ověřit svoji příslušnost pomocí mobilu, vybaveného speciálním čipem. Poté se zobrazí seznam kandidátů a následuje volba. Výsledek je anonymní. Volič své rozhodnutí potvrdí zadáním dalšího kódu a zobrazí se mu potvrzení, že byl výsledek zaznamenán.

(+)  Elektronická přímá demokracie není pouhá computerizace voleb tradičních. Související pojmy jsou open source governance a collaborative governance. Na webu vzniká spousta aplikací pro podporu elektonické přímé demokracie, některé z nich jsou sdruženy v komunitě metagovernment, které slouží pro sdílení standardů a jiných informací o projektech.

Politiky často používané argumenty jako populismus a vysoké náklady na realizaci e-voleb jsou zcela zavádějící. Neexistuje totiž efektivnější a smyslupnější investice než zajištění plně demokratických voleb umožňujících naprostou adresnost a odpovědnost se zpětnou vazbou.  Po jejich zavedení se tyto náklady nepochybně mnohonásobně vrátí. Chceme-li změnit společnost, zamezit rozklad státu, neexistuje jiné praktické cesty. Nebo znáte jinou? Jestliže ano, zapojte se aktivně do tímto projektem organizovaného brainstormingu!

Vždyť ze zákona nezodpovědný prezident fakticky jednal správně, tvrdí s vážnou tváří „renomovaní“ právníci, přestože o důvodech takovéhoto komplotu, utajovaného i před vládou, má 90% lidí jasno. Groteskní a pro mnohé k pláči! Obzvláště pro tisíce střadatelů, které osvobození tuneláři okradli o celoživotní úspory, ale i pro evidentně okradený stát. Precedens, který nemá v českých, ani v evropských dějinách obdobu. A bylo jasné předem, že Ústavní soud si bude dlouho a dlouho mýt ruce. Zvláště, když všechny jeho  soudce jmenuje právě prezident, a z nichž někteří jsou i spolutvůrci takovéto „Ústavy“. 

Podobný problém se prolíná celým českým právním řádem. "S odvoláním na "nezávislost soudů"  již bylo v ČR zmařeno mnoho vyšetřování a osvobozeno mnoho lumpů. Jsem přesvědčen, že nezrušitelnost špatného rozhodnutí zákonodárců a soudců, tedy zákonodárné i výkonné moci, je děsivým reliktem pocitu nadřazenosti a neomylnosti těch, kdo mají moc a neměla by se v demokratickém systému podle vůbec vyskytovat" konstatuje Marek Vokšay

K tomu si připomeňme  čl. 23 Klausem kritizované Listiny základních lidských práv: "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". Nemyslíte si, že skutková podstata pro tento výklad byla pravděpodobně již několikanásobně naší vládnoucí garniturou naplněna a vytvoření nové ústavy, schválené celostátním referendem je legitimním požadavkem občanů?

(+) Bezvýchodnost je zabetonována v ústavě tvrdí ekonom Pavel Kohout. „Ústava je defektní v samotné své konstrukci. Psal ji tým průměrných právníků, kteří zhusta měli problémy formulovat srozumitelnou větu a nechápali základní pravidla výrokové logiky. Nynější vleklá politická krize je důsledkem defektní ústavy a řady novelizací; mnoho ekonomických problémů rovněž.

Nestačí jen vyměnit politiky. Je třeba napsat novou ústavu. Změnit systém. Zrušit kandidátní listiny. Zrušit poměrné hlasování, zavést přímý jednokolový systém v poslanecké sněmovně a zrovnoprávnit senát. Jsou možné i jiné varianty.

Konec iluzí: strany nejsou nic než firmy, obchodující s mocí. Musí ztratit nynější moc a o svůj vliv začít bojovat férově.  Nelze ale očekávat očistu shora. Musí to být občané, kteří přetnou bludný kruh. Ti musí opustit staré myšlenkové schéma „volím menší zlo, protože se bojím“. Zlo je zlo a nelze je volit.

(+) Ústava není neměnná Bible či Korán. Má-li základní nedostatky změňme ji! Je nanejvýš alarmující, když na konferenci o vymahatelnosti práva v prosinci 2012 konstatují soudci, včetně předsedy Nejvyššího správního soudu, že stát přestává být funkční, a i vrchní státní zástupkyně Bradáčová dodává, že pokud se nedodržují základní právní pravidla, nemají policie a státní zastupitelství smysl!! A na tato prohlášení prakticky nikdo nereaguje!                  

Podle Direct Democracy Euro-Vizion je jedním z hlavních atributů polopřímé i přímé demokracie to, že i návrh ústavy musí vycházet z občanské diskuse. Ústava pak, včetně  nezbytné úpravy volebního systému, i všechny její pozdější úpravy, musí být přijaty výhradně celonárodním referendem!

Tomu účelu musí být v ČR, prosazen zvláštní ústavní zákon o jednorázovém referendu do Ústavy stávající. Jeho prosazení narazí nepochybně na odpor „spolupachatelů“ té dnešní Ústavy, a jejími pozdějšími zneuživateli typu Václava Klause, Marka Bendy a dalších. Trvejme na svém! Pokud Ústava ČR neprojde výše uvedenou cestou, bude ji opět sestavovat několik „renomovaných expertů“ na objednávku politických stran, za nimiž už stojí ve frontě řada lobbyistů ve službách neviditelných kmotrů. Autor

(+) Soudnictví musí zaručovat nezávislost a spravedlnost. Legislativní proces je stále více ovlivněn zájmovými skupinami a peněžním profitem. Důsledkem je neefektivní a nesystémový právní systém, který následně usnadňuje eticky konfliktní chování právníků v rolích státních zástupců, soudců i advokátů jako členů zájmových skupin a uživatelů zmanipulované legislativy. Ústavní právo se namísto přímé aplikace v reálných řízeních stává stále více akademickým tématem.

Dle názoru publicisty Jana  Petránka je třeba začít se zabývat přímou volbou soudců. Justici totiž u nás lidé přestali naprosto důvěřovat a tento krok, podobně jako za mořem, by jim dal možnost, aby sami zvolili toho, komu by věřili.

Práce soudců musí být pod kontrolou soudcovských kolegií a musí být odvolatelní z taxativních důvodů nebo na jejich návrh. Hlavním úkolem soudů je nalezení pravdy a vynesení spravedlivého rozsudku, který nesmí být nikdy v rozporu s mravností. Proto při rozhodování soudů vždy přednost má právo přirozené před právem pozitivním, duch zákona před literou. Účast občanů, morálka a veřejné mínění by se měly uplatnit účastí v senátech a u závažných trestných činů v porotním systému (podobně jako v USA).

(+) Dbát na jednoznačný výklad každého z článků Ústavy tak, aby Ústavní soud nebyl  doslova zavalen podáními požadujícími vysvětlení nejasných formulací Ústavy,  jak jsme tomu neustále svědky. Nekonečné termíny výkladů a velmi těsná a často absurdní rozhodnutí ústavních soudců, kteří teprve pracně vymýšlí uspokojivé interpretace jednotlivých částí Ústavy, navozují oprávněné  pochybnosti o její kvalitě a zejména vzbuzují nedůvěru občanů ve spravedlnost a právní stát.

V celostátní diskusi o návrhu ústavy, která může být soustředěna kolem volebního systému MÚVO, je proto nezbytné, aby veřejnost  vznášela i řady otázek na předcházení neočekávaných situací, které mohou nastat při jejím výkladu. Také je třeba zajistit, aby právníci finalizující Ústavu nepůsobili v justičních orgánech státu. autor

11.04.2013 17:00

Brainstorming k zadání projektu MÚVO

Demokracie  je společenské zpracování individuálních idejí. Ty však musí být navzájem posouzené a upravené podle společenských podmínek. Lidé si potřebují vzájemně korigovat nepřesnosti v jednotlivých idejích. Arjen Nijeboer

 Možné námitky proti návrhu

Většina nových myšlenek se v počátku setkává s odporem a odmítáním, aby byly později všeobecně přijaté. Už lze vidět řadu námitek proti projektu, hlavně od politiků, proč je takovýto systém populistický, nerealizovatelný, a že k tomu český volič ještě nedorostl. Jak dlouho by měl ale ještě dorůstat? Dalších 23 let?. Je třeba sledovat kdo, proč a v jaké funkci takové námitky vznáší a požadovat od něho kvalifikované vysvětlení. A následně  je oponovat s vyšší erudicí. Tu lze nepochybně nalézt u nejširší veřejnosti,  která vytvoří i silný tlak na změny. Ale třeba se najde i politická strana, která bude ochotná podobný model voleb akceptovat. Pak se jí rád omluvím za paušální kritiku. A jsem si ale jist, že tím taková strana může jen získat na své popularitě.

Je třeba se připravit na řadu zpochybňujících názorů na e-volby, přímou demokracii i na popsaný systém. S některými jsem se již setkal a pokouším se je oponovat..  Na jiné námitky hledejme odpovědi  v celospolečenské „konstruktivní diskusi“. Této diskusi, jejímž cílem je hledání invence, jsem se  pokusil dát určitou logickou strukturu vycházející z oblastí, které projekt MÚVO  může významně ovlivnit.

Proto prosím diskutující, aby své příspěvky směřovali vždy k vyznačenému tématu. To umožní jejich lepší zpracování. Pokud jsem  některá závažná témata opomenul, je možné navrhnout jejich přiřazení. Prosím také o max. věcnost a sdělnost příspěvků, s obsahem definovaném nejlépe již v první větě. A zároveň o respektování níže uvedených pravidel takovéto burzy nápadů - brainstormingu. Připomeňme si je.  

Budou otištěny pouze názory rozvíjející, nebo korigující základní myšlenku. Názory vymykající se pravidlům brainstormingu, nebudou na tomto webu zveřejňovány. Ta totiž přímo vylučují jednoznačné odsudky a vyžadují nové, neotřelé, pro mnohé i naivní nápady. To však neznamená, že se ztratí třeba i demagogické vyjádření typu  „Zavedení registračních pokladen je nesmyslným nápadem levice“. K tomu bude vymezený odkaz „Jiná diskuse“ kde může kritik umístit svůj oponentní odkaz mimo diskusní server a řádně jej dovysvětlit. Lepší možností je připravit vlastní návrh, respektující deklarovaná pravidla.

Protože se mi nepodařilo nalézt český web, který by byl schopen uveřejnit zadání projektu v plném rozsahu, a navíc k němu organizovat diskusi, připravil jsem, především k tomuto účelu tyto stránky. Zde  se od kapitoly Brainstorming k zadání projektu MÚVO příslušná diskuse otevírá. Máte-li tedy podnětnou připomínku, identifikujete-li slabinu, či přicházíte-li s podnětnými návrhy zapište je jednoduše pod příslušná témata. Příspěvky této burzy nápadů zpracuji až v závěrečné rešerši. Předpokládám, že ty inspirativní /s odkazem na jejich autora/  budou v projektu „Menu ústavních a voličských preferencí zapracovány.  Jiné připomínky nevztahující se přímo k tématům, zapište prosím do „Knihy návštěv“.  Velice uvítám nabídku spolupráce.

Harmonogram a metodika realizace projektu MÚVO

Právo a instituce musejí jít ruku v ruce s rozvojem lidské mysli. Jak se mysl stává více rozvinutá a osvícená, jak jsou vytvářeny nové objevy, objevovány nové skutečnosti, jak se změnou okolností mění lidé a názory, tak musejí instituce v předstihu držet krok s dobou. V opačném případě by to bylo podobné, jako bychom nutili člověka, aby nosil kabát z dětství, tak bychom nutili civilizovanou společnost, aby zůstávala pod režimem svých barbarských předků. Thomas Jefferson, 1816

Výchozí stav:

    Je nutno konstatovat, že všechny diskutované občanské iniciativy společně, své příležitosti v nadcházejícím 4letém volebním období zcela propásly a na předčasné volby zůstaly naprosto nepřipravené. Také to, že volební systém zůstane bez změny a nebude ani zrušen nebo upraven.  Tím bude opět znemožněna kandidatura malých stran a hnutí pohybující se těsně pod hranicí limitu 5%. A ty nové strany a hnutí řeší nedostatek aktivních lidí a nemají dost financí na publicitu /možná s výjimkou hnutí ANO 2011/ a ani čas na přípravu svých kandidátů.. Volby tak ovládnou strany dlouhodobě z 5% limitu profitující a tuto výhodu si pečlivě chránící. Tento limit jim totiž umožní snadné zisky hlasů disciplinovaných voličů, které by při širším spektru  menších volitelných stran mikdy nezískaly. Jejich volba je pak výběrem jen menšího zla.

    Přitom ani jedna z minulých stran se v minulosti nevyhnula množství korupčních skandálů (snad s výjimkou KSČM). Bylo by bláhové se domnívat, že impulsy ke kontrole politiků přijdou od vítězných politických stran, které budou mít to své na 4 roky jisté. To i když se jako obvykle ukáže, že porušují  řešení která občanům slibovaly.  

     Zadání projektu „Menu ústavních a voličských očekávání“, aplikovatelného prakticky na všechny typy voleb je prvním podnětem k tomu, aby se kýžené změny daly do pohybu a nabízí odpovědi na dosud nikde nezodpovězené otázky „Jak, kdy a s kým?“

    Níže uvedený harmonogram byl sestaven téměř před rokem v očekávání řádných voleb v květnu 2014. Vychází z toho, že ústava, volební systém i obecné referendum jsou spojené nádoby a musí být řešeny koordinovaně. Řešení jednoho bez druhého a bez třetího je krok do neznáma. Obsahuje výčet logických kroků a návrh reálných termínů k realizaci systému aplikujícího postupně navržené prvky přímé resp. polopřímé demokracie.

1/ Jediným řešením nápravy jsou opět volby, ale na jiných principech než dosud. Lze předpokládat, že i přes volby 2013 realizované pomocí stávajícího systému, k určitému byť jen dočasnému zlepšení dojde. Alespoň do doby než vše znovu ovládnou kmotři. Pokud se to ještě nepodaří klasickou parlamentní cestou, je nezbytné, bezodkladně, prostřednictvím petic předkládaných Parlamentnímu petičnímu výboru, vytvořit silný tlak veřejnosti na nový parlament a požadovat konání referenda obsahujícího následující změny:

        Kodifikace nové Ústavy a její schválení celonárodním plebiscitem

        Úprava diskriminujícího limitu pro kandidaturu do parlamentu 

        Prosazení odvolatelnosti poslanců a politiků obecně

    V minulých vládách bylo, a pro mnohé je dodnes, prosazování zásadních změn touto formou nepředstavitelné. Nicméně předvolební období umožňuje vytvoření tlaku veřejnosti  na všechny kandidáty do parlamentu. V něm je třeba se prostřednictvím médií ptát, každé politické strany i každého z kandidátů do parlamentu, na jejich jasný postoj ke konání výše uvedeného referenda. Lze předpokládat že to může významným způsobem ovlivnit jejich zvolení.

      Předkládaný návrh není žádným komplotem proti stávajícím politickým stranám. Nicméně jejich  reakce v předvolebním období se může stát pro voliče lakmusovým papírkem detekující jejich nejen deklarované, ale skutečné postoje k demokracii. Především jde o to, vystavit je mnohem větší konkurenci. A lze doufat, že v proudu nových názorů budou donuceny začít bojovat o svůj vliv ve férové soutěži.

Přesto je dost pravděpodobné, že požadované změny se stanou v nastalé situaci neprůchodné. To pak  odsouvá možnost jejich realizace o jedno volební období.

2/ Podaří-li se v nově zvoleném parlamentu prosadit požadované návrhy, neprodleně se zahájí celonárodní diskuse k návrhu nové Ústavy ČR, s důrazem na změnu volebního zákona.  K moderování této diskuse budou přizváni renomovaní specialisté. Veřejná diskuse bude ukončena v 11/2014

3/ Výsledky celonárodní diskuse o nové Ústavě ČR, včetně změny volebního zákona, budou předloženy ke zvážení Ústavodárné radě, jmenované nejlépe Senátem, která vypracuje její finální znění do 05/2015. Za úspěšné dopracování nové Ústavy bude v plném rozsahu zodpovídat parlament, který ji nakonec svým usnesením přijme. Pokud bude v plebiscitu, konaném ještě formou klasických papírových voleb, návrh nové ústavy přijat, bude nová Ústava ČR slavnostně vyhlášena 28.října 2015. Silným tlakem na kvalitu a termíny zpracování Ústavy, bude hrozba rozpuštění Parlamentu ČR a vyhlášení nových voleb  v případě jejího nepřijetí.

4/ Vydání druhé Ústavy ČR by mělo obsahovat možnost e-voleb, a podobně jako v Ústavě současné, obsahovat podmínku pro celostátní všeobecné referendum ve znění: „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“. To proto, že teprve nová Ústava ČR a volební systém plně respektující přímou, resp. polopřímou demokracii, zaručující výběr poslanců bez podmínek 5% limitu, i smysluplný systém kontroly a odvolávání poslanců, by byl určující pro formu všeobecného referenda.

    Lze oprávněně předpokládat, že teprve systém e-volby může zajistit dostatečný počet petičních hlasů, nezbytných pro platnost jednotlivých lidových hlasování. V té době by měl být dořešen i bezpečný systém identifikace voličů. Lze se domnívat, že v tomto směru by referendum mohlo sloužil pouze jako záchranný mechanismus a také jako pojistka proti svévolnému zneužití moci ve věci zahraniční orientace země (vzpomeňme podněcování k válce v Iráku a Jugoslávii, uznání mafiánského státu Kosovo, neuznání Palestíny, paralelní politiku Hradu a vlády apod). K projednání zásad aplikace celostátního všeobecného referenda by mohlo dojít v průběhu r. 2016.

5/ Sw MÚVO bude rozpracován pro všechny typy voleb do konce r. 2015 a po řádném otestování, může být třeba nabídnut státu jako dar občanů k oficíálnímu využívání. První elektronické parlamentní volby, podle nového volebního zákona, umožňující přímou volbu poslanců, jejich kontrolu a odvolávání, proběhnou v r. 2018. V případě předčasných parlamentních voleb je bude možné aplikovat již od r. 2016.

Manuál voliče volebního serveru MÚVO

(jedno z možných modelových řešení)

Design  ovládacího panelu  viz.  příloha

Přihlašení do elektronického  systému

Přihlašte se na volební server MÚVO podle později stanovených pravidel připravených státním informačním systémem. V záhlaví prvního sloupce sloužícímu k doplňování vlastních očekávání se objeví vaše jméno,  nebo váš kód. Pokud budete chtít aby vaše volba zůstala tajná, stiskněte tlačítko „tajná volba“ (to vás ale zbaví práva zúčastnit se kontroly svého poslance i možnosti podílet se na jeho odvolání).

Doplňte svá volební očekávání

Stiskněte tlačítko „moje volební preference“  a do příslušné buňky prvního sloupce doplňte k jednotlivým položkám menu své preference. Můžete rozlišit jejich váhu, kdy váha 1 označí souhlas, a váha 2 zásadní stanovisko. Nechcete-li, nebo neumíte zaujmout stanovisko, zapíšete 0. Je-li vám položka lhostejná, zůstává pole nevyplněné /alternativně lze rozsah váhy ještě rozšířit/. Dvojklik na poli preference vás přepne do jejího kmenového listu s řadou detailních informací, které mohou usnadnit vaše rozhodnutí.

Srovnejte kandidáty

V základním stavu jsou kandidáti řazeni podle abecedy, bez ohledu na stranickou orientaci. Stisknutím tlačítka „srovnat podle naplnění mých preferencí“ vznikne pořadí podle naplnění vašich preferencí, přičemž score vašich shod s kandidátem se zobrazí v červeném součtovém poli kandidáta. Jiná možnost je dána tlačítky srovnat „podle politických stran“ nebo „podle profesí“.  V tomto případě lze k výběru přihlížet i z pozice nezbytných odborností v parlamentu. Ve všech případech lze zobrazit procentuální podíl zvolených skupin. Vymáčknutím tlačítka se řazení vrátí do výchozího stavu.

Tlačítko „variantní předvýběr“ umožní nezávazně zkoušet libovolné sestavy vaší volby. V poli „statistika preferencí“ lze průběžně sledovat on-line vývoj volby v rozlišení „bez váhy“ a „s váhou“. To může být do určité míry i jedna z kontrolních funkcí voleb. V levém horním rohu se zobrazuje aktuální počet voličů.

Výběr kandidáta

Dvojklikem na  „tlačítko kandidáta“ se přepnete do jeho kmenového listu, obsahujícího všechny povinné informace o něm, usnadňující vaši volbu.

Volba vybraného kandidáta

Označte vybraného kandidáta a stiskněte tlačítko „volba vybraného kandidáta“.  Přehled vámi zvolených kandidátů zobrazíte tlačítkem „přehled mnou vybraných kandidátů“. Vaši volbu můžete kdykoliv v průběhu voleb měnit jak v elektronické formě tak i později ve volební místnosti.  

Ekonom Josef Macek, řekl: „Demokracie vydrží zkoušku dějin jen tehdy, když občan bude považovat volbu poslance za rozhodnutí neméně důležité nežli výběr lékaře, a pak když zvolený poslanec bude cítit stejnou odpovědnost jako chirurg, když operující na živém těle“. 

Etapa návrhů  kandidátů

V dostatečně dlouhém termínu před volbami, budou  na internetovém volebním serveru, navrhováni kandidáti politických stran. Volební systém umožní tzv. panašování. Tak si bude volič  moci  vybírat jednotlivé kandidáty z více  stran, kteří byli dosud nevolitelní, protože jejich strany nedosáhly na 5%  limit /prezident Zeman navrhuje jeho snížení na 3%/. Projekt ho snižuje na 1%, což představuje při 60% účasti přes 50000 voličů, které by takováto strana zastupovala. To už je dostatečný počet voličů jejichž vůli vyjádřenou jejich reprezentanty je třeba respektovat. Tato zdánlivě jednoduchá změna způsobí, že žádný hlas nepřijde nazmar a výrazně se tak rozšířit okruh uchazečů o parlamentní křesla. Zvýšená nabídka lidí a názorů zvýší počet těch, kteří dosud nechodili k volbám /30 - 40%/, protože neměli koho volit.

Každý navržený kandidát  musí předložit  své curriculum vitae, z kterého bude zřejmé jeho vzdělání, odbornost, jazykové schopnosti, praktické zkušenosti, v čem  podniká či podnikal, jeho poslední daňové přiznání - a hlavně, v čem a jak se po svém případném zvolení hodlá angažovat. To vše je nutné znát,  protože zvolení poslanci  budou hospodařit s penězi svých voličů a z nich budou i placeni - proto musí být svými voliči-zaměstnavateli plně kontrolovatelní.

Etapa tvorby „Menu voličských očekávání“,

Současně s  etapou návrhů  kandidátů bude  zahájeno  vytváření „Menu voličských očekávání“, popisující v samostatných bodech sumu  očekávání  voličů. Tedy navrhované přímo voliči z celého názorového spektra. Každý bod bude obsahovat stručný popis s odkazem k detailním informacím obsahujícím: právní rozbor z pohledu navrhovatele, zkušenosti ze zahraničí, návrh způsobu realizace, konstruktivní kritiku, případně i seznam angažovaných specialistů. Lze vycházet také z toho, že většina těchto očekávání je již formulována řadou autorit. Jde tedy o to je systemizovat a předložit veřejnosti /i politickým stranám/ k diskusi. Jednotlivé preference, které rozšíří nabídky kandidátů, budou na volebním serveru jen systémově upravovány s vyloučením návrhů nedemokratického obsahu. Každý ze smysluplných návrhů se  tak  může stát předmětem volby každého z voličů.

Před zařazením do společného menu kandidátských i volebních preferencí, musí být ale splněna podmínka popisu důvodů předložení, např. ve stylu wiki. Menu bude odkazem propojeno s kmenovým listem, který každý návrh přesněji specifikuje (v případě návrhů od voličské veřejnosti budeme mluvit o voličském očekávání a u kandidátů o preferencích). Sestavy vkládaných očekávání a preferencí pak budou serverem průběžně tříděny podle kategorií, označeny klíčovými slovy a veřejnost si je bude moci libovolně studovat, a na připojených kmenových listech i oponovat. 

Etapa volby přes internet

Cca 2 týdny před volbami bude navrhování kandidátů ukončeno. Každý kandidát, těsně před vyhlášením elektronických voleb, ještě povinně "zakliknutím" označí své postoje k jednotlivým bodům menu a ty budou zahrnuty do databáze. Předložení závazných programů platí pro každého člena politických stran bez vyjímky, v nichž se i jednotlivé názory, jak ukazuje praxe, často diametrálně liší. Kandidáti všech politických stran  budou seřazeni abecedně na jedné listině, lidé vybírají konkrétního člověka. Bude-li zvolen, pak jeho strana dostane hlas.

To omezí i vnitrostranické machinace s pořadím stranických kandidátů - rozhodnou pouze voliči. Volební server potom všechny tyto údaje statisticky zpracuje. Interaktivní práce s těmito daty usnadní angažovaným voličům volbu skutečných odborníků a dokonce i ovlivňovat profesní skladbu sněmovny.

Na volbu přes internet bude mít volič čas cca 10 dnů a bude ji moci změnit. Buď přes internet, nebo později ve volební místnosti standardním hlasovacím lístkem. Při internetovém hlasování si může volič vybírat z menu sestaveného z předvolebních slibů kandidátů a voličských očekávání (viditelně rozlišených). Může navíc rozlišit i váhu svého stanoviska. Po stisku příslušného tlačítka pak server každému takovému voliči předloží kandidáty, kteří  nejlépe  splňují jeho představy. Může opakovaně zkoušet libovolné varianty, rozšířit je o další informace na serveru vystavené, a po individuálním výběru pro něho té nejlepší,  ji potvrdí tlačítkem „volba“. Volič bude mít možnost volit i plně tajně, což  ho ale zbaví práva zúčastnit se kontroly, případně i možnosti podílet se na odvolání svého poslance.

Internetové  hlasování skončí 2 dny před tradičními „papírovými“ volbami. Ty využijí občané, kteří nechtějí, nebo nemají možnost přes internet hlasovat. Volební formuláře budou uzpůsobeny k elektronickému zpracování  tak, aby i tito voliči  měli k dispozici většinu rozhodovacích funkcí voleb elektronických.

Celý systém „MÚVO“ slouží jako pomůcka zodpovědné volby angažovaným voličům a předkládá jim naprosto všechny údaje, které potřebují k zodpovědné volbě. Pokud ho nezajímají, může volit, tak jako dosud, např. i podle doporučení politických stran, svých  známých, podle vzhledu a charismatu kandidáta, nebo třeba podle známé rady „přemluv bábu a dědka“.

Mechanismus povolební kontroly

Protože programy všech stran i jednotlivých kandidátů budou sestaveny podobnou formou, budou  tudíž v čase snadno kontrolovatelné veřejností. Kontrola bude automaticky monitorována porovnáním volebních slibů se souvisejícími hlasováními ve sněmovně (podobné servery si již provozují i některé lobby v Europarlamentu). Odchylky od programů tak budou na volebním serveru okamžitě zjevné. Při vážném zpronevěření se předloženému programu (jen u bodů s nejvyšší váhou), bude zvoleným poslancům dána příležitost vysvětlit důvody změn postojů. V případě neakceptace těchto důvodů většinou jejich voličů, vyjádřené e-hlasováním (např. v kontrolních ročních termínech),  by mohla být jednotlivým poslancům udělena „žlutá karta“, event.  „karta červená“.

Červená karta by znamenala jejich odvolání, a v nejbližší doplňovací volbě nahrazení novými, v pořadí jejich voliči nejvýše preferovanými kandidáty (princip single transferable vote). Varianta tohoto mechanismu musí být předmětem veřejné diskuse. Viníkům by byla vystavena „distanc“ i pro příští volby. Pod kontrolou bude i aktivita, zejména ve slíbených oblastech, a neomluvené absence. I nečinnost může být důvodem odvolání poslance jeho vlastními voliči.

Demokracie není nikdy kompletní. Demokratický systém, který zůstane statický  a nezměněný upadne a stane se nedemokratický. Příčinou současných nepokojů ve společnosti je právě zkostnatělost tohoto procesu. Dnešní prostá zastupitelská demokracie  je odpovědí na žádosti před více než 100 lety, kdy byli lidé schopni nalézt svoje politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných přesvědčení, které byly shrnuté a reprezentované křesťanskými, socialistickými  či liberálními skupinami. Tato doba je již dávno za námi.  Jos Verhulst

Změny v myšlení veřejnosti a způsobu vlády  jsou nevyhnutelné. Jakékoliv volby podle starých a  nefunkčních  schémat nás poženou do dalších krizí. V souvislosti s vysoce aktuálními diskusemi o změnách Ústavy a volebního systému, je třeba hledat průchodné cesty k přímé demokracii. Vyslovme si její definici podle HZPD: „Mnozí lidé, mají představu, že se tím myslí neustálé rozhodování všech o všem. Takto pojatá přímá demokracie by ale byla nežádoucí utopií. To co máme na mysli - a s námi většina účastníků světově neustále rostoucího hnutí - je ve skutečnosti polopřímá demokracie zachovávající zastupitelské sbory i ostatní dosavadní struktury politického i státního systému na všech úrovních, ale doplňuje je institucemi a procedurami umožňujícími občanskou kontrolu i přímou účast občanů v rozhodovacím procesu“.

Programy většiny současných politických stran zaštiťujících se mnohdy ve svém názvu demokracií, jsou tvořené převážně pod tlakem lobbyistů ve službách financujících kmotrů, a obvykle nepředkládají voličům žádné vize přesahující jedno volební období. Tyto strany nejsou /podle dosavadních zkušeností/, ve své většině ničím jiným než sítěmi lidí, kteří se znají a vzájemně se podporují.

Dnešní politické strany v ČR  mají totiž jen minimální a stále klesající členskou základnu. V r.2013 vládla koalice 3 stran, která disponovala dohromady sotva  30000 členy,  což jsou necelé 4 promile  z celkového počtu voličů. A přeběhlická strana vzniklá až po volbách, s pouhými 80 členy  /tj.  tisícina promile  voličů!/, díky jimž tato koalice prosazovala své kontraverzní návrhy,  disponovala v parlamentu  8 křesly a ve vládě třemi ministry!! 

A všechny politické  strany v ČR  mají dohromady cca 135000 členů.  Myslíte si, že jen  mezi  těmito straníky,  kterých je 1,5% ze všech voličů, se nachází elita národa? A je alarmující skutečnost,  že 98,5 % těch zbývajících bez nominace politických stran a finanční podpory „kmotrů“, nemůže  kandidovat.

Mnozí voliči podlehnou  mediálnímu  tlaku  a jdou splnit svoji „občanskou povinnost“ a „volí“ z těchto 1,5% - jinou volbu  nemají!  Dokonce existují návrhy, že by volby měly být povinné. Jak by ne - vždyť politickým stranám jde o rozdělení téměř 1,5 miliardy ze státní dotace. Pak každý takto vynucený hlas přináší do pokladnice zvolené politické strany 180 korun! A občan je postaven do pozice, kdy se  musí rozhodnout, o kom si myslí že krade méně,  a přitom bláhově věřit,  že  nezačne krást více než  strana druhá, nebo že nikam nepřeběhne (odposlechnuto  ve vlaku).. A takovým kandidátům, jejichž prioritou je tvořit zákony na objednávku kmotrů, dát na 4 roky neodvolatelnou důvěru.  To je přímo výsměch demokracii!

Dosavadní politiky proklamované volební inovace obsahují „obnošená“ a jen mírně upravená myšlenková schémata. Je víc než zarážející, že všichni "inovátoři" řeší jen problémem,  jak si  z takto  redukované nabídky kandidátů vybrat ty  nejlepší.  Přitom zcela pomíjejí   skutečnost, že naše "nedotknutelná Ústava",  spoluvytvářená převážně politiky vládnoucími zde již přes 20 let,  vyřazuje z kandidatury pro volební soutěž přes 8  milionů  občanů!! Položme si  otázky: Je to ještě demokracie, a jak se to  liší od voleb z časů reálného socialismu?  A existují nějaká reálná východiska z těchto mantinelů! 

Existuje řada občanských iniciativ, které detailně a perfektně analyzují katastrofální důsledky vládnutí v posledních 23 letech po „sametové  revoluci“ a v pomíjivých diskusích navrhují nápravu (v březnu 2013 jich lze napočítat více než 20). Předkládají duplicitní apely na čestné občany, politiky, vyšetřovatele a další činitele. Radikálnější návrhy vybízejí k veřejným protestům, ke sjednocení, generálním stávkám, neplacení daní, blokování úřadů, dokonce i k revoluci. S jakým výsledkem? Myslíte si, že to jsou cesty k nápravě?

A také jste přesvědčeni, že současný volební systém v ČR zdeformoval a znehybnil demokracii a že nastal čas k radikální změně, která vyloučí povolební paty generující uplatitelné přeběhlíky, pochybné koalice, výměny funkcí v  bezradných, nekvalifikovaných a korupčních vládách?  Jako recept se nabízelo i vykroužkování čelných stranických kandidátů, přetržení volebních lístků, nebo jenom změna volebního systému na většinový ve zvětšeném počtu volebních okrsků. To je obraz naprosté bezradnosti!

Cestou z ní se má stát i sjednocení všech opozičních iniciativ požadujících změny. Ale na čem? Historie i současnost ve světě nás varuje, že po „sjednocení“ na několika jednoduše vyslovených principech vždy následuje “salto mortále“, které se rychle obrátí proti principům demokracie. Pravice, levice, kapitál, církve, globalizace, zahraniční orientace a dnes i ekologie - to vše lidi vždy znovu rozdělí a opět začne nevybíravý boj o vliv a moc.

Navíc je smutné konstatování, že většina iniciativ požadujících změny, jsou stranami či iniciativami jednoho muže, prosazujícího své jediné a nejlepší řešení.  Jejich webové stránky obsahují téměř vždy perfektní analýzu současného stavu, radikální prohlášení, výzvy k podpisu nějaké petice k odstoupení vlády, ke změně zákonů apod., které časem  vyšumí, výzvu k účasti na veřejné demonstraci na kterou se nakonec sejde  mizivý počet  protestujících,  a odkazy na zpřízněná hnutí.  Zde však deklarovaná  spolupráce většinou končí. Ani  pohled na aktualizaci většiny stránek není nijak povzbuzující. Chybí tu podnětná diskuse, směřující k reálnému řešení. To vše je voda na mlýn současné vládnoucí garnitury,  která se může nad jakkýmikoliv  neparlamentními  iniciativami škodolibě usmívat,   nebo je  "oprávněně" ignorovat. Vždyť oni jsou přece jedinými legitimními ochránci zákonnosti!

Na čem jediném se tedy skuteční demokraté, z tohoto širokého spektra (kteří ve většině stran a občanských iniciativ nepochybně jsou), mají šanci dlouhodobě dohodnout? Odpověď zní: Jedině na nově formulovaných konsensuálně navržených demokratických pravidlech, zajišťujících jejich nekompromisní dodržování, podobně jako např. v pravidlech kolektivních sportů. To od ústavy, volebního systému až po všeobecné celostátní referendum. A právě o tom je zadání projektu „Menu ústavních a voličských očekávání“ (MÚVO), založeného na filozofiích a informačních technologiích 3.tisíciletí, přinášející voličům dosud netušené možnosti. Systém je dále detailněji  popsán na příkladu  poslaneckých voleb.   

Demokracie není nikdy kompletní. Demokratický systém, který zůstane statický  a nezměněný upadne a stane se nedemokratický. Příčinou současných nepokojů ve společnosti je právě zkostnatělost tohoto procesu. Dnešní prostá zastupitelská demokracie  je odpovědí na žádosti před více než 100 lety, kdy byli lidé schopni nalézt svoje politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných přesvědčení, které byly shrnuté a reprezentované křesťanskými, socialistickými  či liberálními skupinami. Tato doba je již dávno za námi. Jos Verhulst

Změny v myšlení veřejnosti a způsobu vlády  jsou nevyhnutelné. Jakékoliv volby podle starých a  nefunkčních  schémat nás poženou do dalších krizí. V souvislosti s vysoce aktuálními diskusemi o změnách Ústavy a volebního systému, je třeba hledat průchodné cesty k přímé demokracii. Vyslovme si její definici podle HZPD: „Mnozí lidé, mají představu, že se tím myslí neustálé rozhodování všech o všem. Takto pojatá přímá demokracie by ale byla nežádoucí utopií. To co máme na mysli - a s námi většina účastníků světově neustále rostoucího hnutí - je ve skutečnosti polopřímá demokracie zachovávající zastupitelské sbory i ostatní dosavadní struktury politického i státního systému na všech úrovních, ale doplňuje je institucemi a procedurami umožňujícími občanskou kontrolu i přímou účast občanů v rozhodovacím procesu“.

Programy většiny současných politických stran zaštiťujících se mnohdy ve svém názvu demokracií, jsou tvořené převážně pod tlakem lobbyistů ve službách financujících kmotrů, a obvykle nepředkládají voličům žádné vize přesahující jedno volební období. Tyto strany nejsou /podle dosavadních zkušeností/, ve své většině ničím jiným než sítěmi lidí, kteří se znají a vzájemně se podporují. Jak by ne!

Dnešní politické strany v ČR  mají totiž jen minimální a stále klesající členskou základnu. V r.2013 vládne koalice 3 stran, která disponuje dohromady sotva  30000 členy,  což jsou necelé 4 promile  z celkového počtu voličů. A přeběhlická strana vzniklá až po volbách, s pouhými 80 členy  /tj.  tisícina promile  voličů!/, díky jimž tato koalice prosazuje své kontraverzní návrhy,  disponuje v parlamentu  8 křesly a ve vládě třemi ministry!! 

A všechny politické  strany v ČR  mají dohromady cca 135000 členů. Myslíte si, že jen  mezi  těmito straníky,  kterých je 1,5% ze všech voličů, se nachází elita národa? A je alarmující skutečnost,  že 98,5% těch zbývajících, bez nominace politických stran a finanční podpory „kmotrů“, je z volební soutěže vyřazeno!!

Mnozí voliči podlehnou  mediálnímu  tlaku  a jdou splnit svoji „občanskou povinnost“ a „volí“ z těchto 1,5% - jinou volbu  nemají!  To je staví do pozice, kdy se  musí rozhodnout, o kom si myslí že krade méně,  a přitom bláhově věřit,  že  nezačne krást více než  strana druhá, nebo že nikam nepřeběhne (odposlechnuto  ve vlaku).. A takovým kandidátům dát na 4 roky neodvolatelnou důvěru.  To je přímo výsměch demokracii!

.               Dosavadní politiky proklamované volební inovace obsahující „obnošená“ a jen mírně upravená myšlenková schémata,  mají k ideálu demokracie  hodně  daleko.  Hledejme východiska z těchto mantinelů.  

Existuje řada občanských iniciativ, které detailně analyzují katastrofální důsledky vládnutí v posledních 23 letech po „sametové  revoluci“ v ČR a v pomíjivých diskusích navrhují nápravu věcí veřejných (v březnu 2013 jich lze napočítat více než 20). Předkládají duplicitní apely na čestné občany, politiky, vyšetřovatele a další činitele. Radikálnější návrhy vybízejí k veřejným protestům, ke sjednocení, generálním stávkám, neplacení daní, dokonce i k revoluci. S jakým výsledkem? Myslíte si, že jsou to jen sny, nebo cesta k nápravě?

A také si myslíte, že současný volební systém v ČR zdeformoval a znehybnil demokracii a že nastal čas k radikální změně, která vyloučí povolební paty generující uplatitelné přeběhlíky, pochybné koalice, výměny funkcí v  bezradných, nekvalifikovaných a korupčních vládách?  Jako recept se nabízelo vykroužkování čelných stranických kandidátů, přetržení volebních lístků, nebo jenom změna volebního systému na většinový. To je obraz naprosté bezradnosti!

Cestou z ní se má stát i sjednocení všech opozičních iniciativ požadujících změny. Ale na čem? Historie i současnost ve světě nás varuje, že po „sjednocení“ na několika jednoduše vyslovených principech vždy následuje “salto mortále“, které se rychle obrátí proti principům demokracie. Pravice, levice, kapitál, církve, globalizace, zahraniční orientace a dnes i ekologie - to vše lidi vždy znovu rozdělí a opět začne nevybíravý boj o vliv a moc.

Na čem jediném se skuteční demokraté, z tohoto širokého spektra (kteří ve většině stran a občanských iniciativ nepochybně jsou), mají šanci dlouhodobě dohodnout? Odpověď zní: Jedině na nově formulovaných konsensuálně navržených demokratických pravidlech, zajišťujících jejich nekompromisní dodržování, podobně jako např. v pravidlech kolektivních sportů. To od ústavy, volebního systému až po všeobecné celostátní referendum. A právě o tom je zadání projektu „Menu ústavních a voličských očekávání“ (MÚVO), založeného na filozofiích a informačních technologiích 3.tisíciletí, přinášející voličům dosud netušené možnosti. Systém je dále detailněji  popsán na příkladu  poslaneckých voleb.   

Informujte Vaše návštěvníky co možná nejčastěji o novinkách a akcích na Vašem webu. Aby se uživatelé naučili Vaše stránky pravidelně navštěvovat je důležité webovou prezentaci pravidelně aktualizovat. Pro automatickou distribuci článků až k čtenáři můžete využít RSS kanály.

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.

Dnes byla spuštěna naše nová webová prezentace.

V tomto článku popište, proč jste spustili novou prezentaci a co přinese návštěvníkům. Uveďte jaké máte cíle s projektem a co přinese uživatelům. Pokuste se návštěvníkům stručně a jasně sdělit, proč by se na tuto stránku měli pravidelně vracet a jaké výhody a znalosti jim návštěva této webové prezentace přinese.

Menu ústavních a voličských očekávání /MÚVO/

zadání  projektu

autor: Petr Vavruška,  březen 2013

anotace

Seznam použitých zkratek:

MÚVO – Menu Ústavních a voličských očekávání

MÚO  –  Menu Ústavních očekávání,  dílčí čás projektu MÚVO

MVO  –  Menu voličských  očekávání,  dílčí čás projektu MÚVO

MVO-NOTA –  občanské voličské hnutí s  negativním hlasem pro stranické kandidáty