Demokracie není nikdy kompletní. Demokratický systém, který zůstane statický a nezměněný upadne a stane se nedemokratický. Příčinou současných nepokojů ve společnosti je právě zkostnatělost tohoto procesu. Dnešní prostá zastupitelská demokracie je odpovědí na žádosti před více než 100 lety, kdy byli lidé schopni nalézt svoje politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných přesvědčení, které byly shrnuté a reprezentované křesťanskými, socialistickými či liberálními skupinami. Tato doba je již dávno za námi. Jos Verhulst
Změny v myšlení veřejnosti a způsobu vlády jsou nevyhnutelné. Jakékoliv volby podle starých a nefunkčních schémat nás poženou do dalších krizí. V souvislosti s vysoce aktuálními diskusemi o změnách Ústavy a volebního systému, je třeba hledat průchodné cesty k přímé demokracii. Vyslovme si její definici podle HZPD: „Mnozí lidé, mají představu, že se tím myslí neustálé rozhodování všech o všem. Takto pojatá přímá demokracie by ale byla nežádoucí utopií. To co máme na mysli - a s námi většina účastníků světově neustále rostoucího hnutí - je ve skutečnosti polopřímá demokracie zachovávající zastupitelské sbory i ostatní dosavadní struktury politického i státního systému na všech úrovních, ale doplňuje je institucemi a procedurami umožňujícími občanskou kontrolu i přímou účast občanů v rozhodovacím procesu“.
Programy většiny současných politických stran zaštiťujících se mnohdy ve svém názvu demokracií, jsou tvořené převážně pod tlakem lobbyistů ve službách financujících kmotrů, a obvykle nepředkládají voličům žádné vize přesahující jedno volební období. Tyto strany nejsou /podle dosavadních zkušeností/, ve své většině ničím jiným než sítěmi lidí, kteří se znají a vzájemně se podporují.
Dnešní politické strany v ČR mají totiž jen minimální a stále klesající členskou základnu. V r.2013 vládla koalice 3 stran, která disponovala dohromady sotva 30000 členy, což jsou necelé 4 promile z celkového počtu voličů. A přeběhlická strana vzniklá až po volbách, s pouhými 80 členy /tj. tisícina promile voličů!/, díky jimž tato koalice prosazovala své kontraverzní návrhy, disponovala v parlamentu 8 křesly a ve vládě třemi ministry!!
A všechny politické strany v ČR mají dohromady cca 135000 členů. Myslíte si, že jen mezi těmito straníky, kterých je 1,5% ze všech voličů, se nachází elita národa? A je alarmující skutečnost, že 98,5 % těch zbývajících bez nominace politických stran a finanční podpory „kmotrů“, nemůže kandidovat.
Mnozí voliči podlehnou mediálnímu tlaku a jdou splnit svoji „občanskou povinnost“ a „volí“ z těchto 1,5% - jinou volbu nemají! Dokonce existují návrhy, že by volby měly být povinné. Jak by ne - vždyť politickým stranám jde o rozdělení téměř 1,5 miliardy ze státní dotace. Pak každý takto vynucený hlas přináší do pokladnice zvolené politické strany 180 korun! A občan je postaven do pozice, kdy se musí rozhodnout, o kom si myslí že krade méně, a přitom bláhově věřit, že nezačne krást více než strana druhá, nebo že nikam nepřeběhne (odposlechnuto ve vlaku).. A takovým kandidátům, jejichž prioritou je tvořit zákony na objednávku kmotrů, dát na 4 roky neodvolatelnou důvěru. To je přímo výsměch demokracii!
Dosavadní politiky proklamované volební inovace obsahují „obnošená“ a jen mírně upravená myšlenková schémata. Je víc než zarážející, že všichni "inovátoři" řeší jen problémem, jak si z takto redukované nabídky kandidátů vybrat ty nejlepší. Přitom zcela pomíjejí skutečnost, že naše "nedotknutelná Ústava", spoluvytvářená převážně politiky vládnoucími zde již přes 20 let, vyřazuje z kandidatury pro volební soutěž přes 8 milionů občanů!! Položme si otázky: Je to ještě demokracie, a jak se to liší od voleb z časů reálného socialismu? A existují nějaká reálná východiska z těchto mantinelů!
Existuje řada občanských iniciativ, které detailně a perfektně analyzují katastrofální důsledky vládnutí v posledních 23 letech po „sametové revoluci“ a v pomíjivých diskusích navrhují nápravu (v březnu 2013 jich lze napočítat více než 20). Předkládají duplicitní apely na čestné občany, politiky, vyšetřovatele a další činitele. Radikálnější návrhy vybízejí k veřejným protestům, ke sjednocení, generálním stávkám, neplacení daní, blokování úřadů, dokonce i k revoluci. S jakým výsledkem? Myslíte si, že to jsou cesty k nápravě?
A také jste přesvědčeni, že současný volební systém v ČR zdeformoval a znehybnil demokracii a že nastal čas k radikální změně, která vyloučí povolební paty generující uplatitelné přeběhlíky, pochybné koalice, výměny funkcí v bezradných, nekvalifikovaných a korupčních vládách? Jako recept se nabízelo i vykroužkování čelných stranických kandidátů, přetržení volebních lístků, nebo jenom změna volebního systému na většinový ve zvětšeném počtu volebních okrsků. To je obraz naprosté bezradnosti!
Cestou z ní se má stát i sjednocení všech opozičních iniciativ požadujících změny. Ale na čem? Historie i současnost ve světě nás varuje, že po „sjednocení“ na několika jednoduše vyslovených principech vždy následuje “salto mortále“, které se rychle obrátí proti principům demokracie. Pravice, levice, kapitál, církve, globalizace, zahraniční orientace a dnes i ekologie - to vše lidi vždy znovu rozdělí a opět začne nevybíravý boj o vliv a moc.
Navíc je smutné konstatování, že většina iniciativ požadujících změny, jsou stranami či iniciativami jednoho muže, prosazujícího své jediné a nejlepší řešení. Jejich webové stránky obsahují téměř vždy perfektní analýzu současného stavu, radikální prohlášení, výzvy k podpisu nějaké petice k odstoupení vlády, ke změně zákonů apod., které časem vyšumí, výzvu k účasti na veřejné demonstraci na kterou se nakonec sejde mizivý počet protestujících, a odkazy na zpřízněná hnutí. Zde však deklarovaná spolupráce většinou končí. Ani pohled na aktualizaci většiny stránek není nijak povzbuzující. Chybí tu podnětná diskuse, směřující k reálnému řešení. To vše je voda na mlýn současné vládnoucí garnitury, která se může nad jakkýmikoliv neparlamentními iniciativami škodolibě usmívat, nebo je "oprávněně" ignorovat. Vždyť oni jsou přece jedinými legitimními ochránci zákonnosti!
Na čem jediném se tedy skuteční demokraté, z tohoto širokého spektra (kteří ve většině stran a občanských iniciativ nepochybně jsou), mají šanci dlouhodobě dohodnout? Odpověď zní: Jedině na nově formulovaných konsensuálně navržených demokratických pravidlech, zajišťujících jejich nekompromisní dodržování, podobně jako např. v pravidlech kolektivních sportů. To od ústavy, volebního systému až po všeobecné celostátní referendum. A právě o tom je zadání projektu „Menu ústavních a voličských očekávání“ (MÚVO), založeného na filozofiích a informačních technologiích 3.tisíciletí, přinášející voličům dosud netušené možnosti. Systém je dále detailněji popsán na příkladu poslaneckých voleb.
—————
