(-) Vládní komise pro přípravu První Ústavy České republiky byla zřízena usnesením vlády č. 484 z 10. 6. 1992. Předsedou se stal Václav Klaus, místopředseda Jan Kalvoda /bývalý ministr spravedlnosti užívající po léta neoprávněně titul JUDr a dnes škodící ČR kde jen může/, sekretář Cyril Svoboda, tehdy s praxí notáře. Jako politicky neprůchodné se jevilo především postavení Listiny základních práv a svobod, kvůli Klausovi, který Listinu nechtěl vůbec. Vadil mu hlavně čl. 17 Listiny o právu na informace, a právo sdružovat se v odborech a právo na odměnu za práci (čl. 28 Listiny).
Za zmínku stojí, že na projednávání Ústavy se jako člen Ústavně právního výboru podílel v r. 1992 i Marek Benda, dnes horlivý strážce Ústavy, který magisterské studium v Plzni dokončil až v r. 2008. Následně na stejné fakultě získal titul doktora práv, diplom ale nepřevzal, protože jeho rigorózní práce pod vedením Milana Kindla na téma Restituční proces v 90-tých letech nesplňuje standardní podmínky. Dnes je přesto, bez dokončeného právního vzdělání, dokonce předsedou Ústavně-právního výboru sněmovny, což je v Evropě něco naprosto nepředstavitelného. V rozhovoru se přiznal, že má ambice stát se jednou dokonce předsedou Ústavního soudu.
Nakonec byla První Ústava České republiky přijata jako ústavní zákon Českou národní radou 16.12.1992 a publikována ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb. Na její tvorbě se podíleli nejvíce - stávající předseda ÚS Rychetský, zesnulý soudce Cepl, a pánové Jičínský a Pavlíček. Je tvořena preambulí a 8 hlavami - základní ustanovení, moc zákonodárnou, výkonnou, soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Českou národní banku, územní samosprávu a přechodná a závěrečná ustanovení. Do r. 2011 byla Ústava 6x novelizovaná.
Ústava byla připravována v časové tísni související s blížícím se zánikem Československa a veřejnosti byla jen nadiktována. Občané neměli ani šanci se k ní vyjádřit. A když se šije horkou jehlou, dělají se chyby, ale co je horší – snadněji se prosazují individuální zájmy. Lze vyslovit podezření, že ze značné části byla formulována účelově. To potvrzuje i fakt, že nijak nezabránila rozkradení národního majetku, včetně přírodních zdrojů, což mělo být jejím hlavním posláním. V této formě mohla mít opodstatnění jen jako krátkodobé provizorium. Nedokonalost a účelovost, která se za dobu její dvacetileté platnosti mnohokrát prokázala, je důvodem její nízké legitimity u občanů a na druhé straně se stala nedotknutelnou a skloňovanou mantrou moci politiků, zákulisních privatizátorů a tunelářů. A to i v jejím pozdějším výkladu. Dnes již málokdo ze soudných lidí pochybuje o tom, že ji je už třeba nově kodifikovat a schválit referendem.
(-) Dobré mravy a lidská důstojnost jsou v Česku bez soudní ochrany, domnívá se nejen Aleš Uhlíř. Mnozí si kladou otázku co je to za hru na demokracii a co vede několik přemoudřelých právníků z Ústavního soudu, zcela ignorujících nadřazenost principu dobrých mravů, k nesrozumitelným rozhodnutím nad nimiž zůstává běžně pracujícímu občanu tvořícímu hodnoty, rozum stát.
Je alarmující, že u Ústavního soudu čeká na rozhodnutí už 2100 stížností. Na jednoho soudce tak připadá 180 nevyřešených kauz. Bude-li pokračovat dosavadní nárůst podání /v r. 2012 téměř 5000 - především na systémové problémy, jak vysvětlil soudce Langášek/, bude tak muset, podle jednoduchého počtu, každý ústavní soudce v r.2013 rozhodnout nejméně o 470 kauzách - tedy 2 kauzy denně. To nemá, podle názorů některých právníků, v Evropě obdobu. Jaká pak může být kvalita systémových rozhodnutí, která i pro budoucí precedensy teprve svá řešení hledají?
Vzpomeňme jen pro běžné občany, policii i justiční orgány naprosto nepochopitelné rozhodnutí, kdy Ústavní soud otevřel cestu k očištění největších tunelářů a ekonomických zločinců uplynulých let. Znemožnil tak policistům a státním zástupcům, aby u soudu použili klíčové důkazy zabavené při prohlídkách zejména kanceláří a firemních sídel, které v uplynulých letech nařídili státní žalobci (!!!). Podle Ústavního soudu musí totiž o prohlídkách tzv. nebytových prostor rozhodovat výlučně soudce. Jenže většina ekonomických kauz stojí na prohlídkách povolených pouze žalobcem! A platí to zpětně. Podvodníci a tuneláři jásali!
Doplněno autorem 3.6.2013: Ústavní soud, v sestavě 15 soudců, zkoumal téměř půl roku stížnost skupiny senátorů na zákon o vyrovnání s církvemi. Při samotném projednání odmítl vyslechnout svědky, kteří měli dokumentovat naprosto nečitelný způsob stanovení náhrad a celou řadu dalších nejasností. Poté ze zákona vyškrtl tvrzení, že vyrovnání je "spravedlivé". Následně, a proti vůli 85% občanů, odsoudil každého z 10 milionů lidí /včetně nemluvňat/ ke splácení "dědičného" dluhu církvím ce výši 17 tis Kč. Jak příznačné pro současný stav této instituce!
(-) Společnost rozkládá intenzivní pocit nespravedlnosti. Na příkladu prezidentské amnestie je vidět, že Ústava nepočítá s tím, že by se nějaký zákonodárce i prezident mohl mýlit, nebo že by cíleně a vědomě, či z hlouposti, napomáhal organizovanému zločinu, nebo i z jiného důvodu způsobil bezpráví a poškodil občany. V Ústavě totiž chybí jakákoli možnost nápravy špatného rozhodnutí!
Vždyť ze zákona nezodpovědný prezident fakticky jednal správně, tvrdí s vážnou tváří „renomovaní“ právníci, přestože o důvodech takovéhoto komplotu, utajovaného i před vládou, má 90% lidí jasno. Groteskní a pro mnohé k pláči! Obzvláště pro tisíce střadatelů, které osvobození tuneláři okradli o celoživotní úspory, ale i pro evidentně okradený stát. Precedens, který nemá v českých, ani v evropských dějinách obdobu. A bylo jasné předem, že Ústavní soud si bude dlouho a dlouho mýt ruce. Zvláště, když všechny jeho soudce jmenuje právě prezident, a z nichž někteří jsou i spolutvůrci takovéto „Ústavy“.
Podobný problém se prolíná celým českým právním řádem. "S odvoláním na "nezávislost soudů" již bylo v ČR zmařeno mnoho vyšetřování a osvobozeno mnoho lumpů. Jsem přesvědčen, že nezrušitelnost špatného rozhodnutí zákonodárců a soudců, tedy zákonodárné i výkonné moci, je děsivým reliktem pocitu nadřazenosti a neomylnosti těch, kdo mají moc a neměla by se v demokratickém systému podle vůbec vyskytovat" konstatuje Marek Vokšay
K tomu si připomeňme čl. 23 Klausem kritizované Listiny základních lidských práv: "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". Nemyslíte si, že skutková podstata pro tento výklad byla pravděpodobně již několikanásobně naší vládnoucí garniturou naplněna a vytvoření nové ústavy, schválené celostátním referendem je legitimním požadavkem občanů?
(+) Bezvýchodnost je zabetonována v ústavě tvrdí ekonom Pavel Kohout. „Ústava je defektní v samotné své konstrukci. Psal ji tým průměrných právníků, kteří zhusta měli problémy formulovat srozumitelnou větu a nechápali základní pravidla výrokové logiky. Nynější vleklá politická krize je důsledkem defektní ústavy a řady novelizací; mnoho ekonomických problémů rovněž.
Nestačí jen vyměnit politiky. Je třeba napsat novou ústavu. Změnit systém. Zrušit kandidátní listiny. Zrušit poměrné hlasování, zavést přímý jednokolový systém v poslanecké sněmovně a zrovnoprávnit senát. Jsou možné i jiné varianty.
Konec iluzí: strany nejsou nic než firmy, obchodující s mocí. Musí ztratit nynější moc a o svůj vliv začít bojovat férově. Nelze ale očekávat očistu shora. Musí to být občané, kteří přetnou bludný kruh. Ti musí opustit staré myšlenkové schéma „volím menší zlo, protože se bojím“. Zlo je zlo a nelze je volit.
(+) Ústava není neměnná Bible či Korán. Má-li základní nedostatky změňme ji! Je nanejvýš alarmující, když na konferenci o vymahatelnosti práva v prosinci 2012 konstatují soudci, včetně předsedy Nejvyššího správního soudu, že stát přestává být funkční, a i vrchní státní zástupkyně Bradáčová dodává, že pokud se nedodržují základní právní pravidla, nemají policie a státní zastupitelství smysl!! A na tato prohlášení prakticky nikdo nereaguje!
Podle Direct Democracy Euro-Vizion je jedním z hlavních atributů polopřímé i přímé demokracie to, že i návrh ústavy musí vycházet z občanské diskuse. Ústava pak, včetně nezbytné úpravy volebního systému, i všechny její pozdější úpravy, musí být přijaty výhradně celonárodním referendem!
Tomu účelu musí být v ČR, prosazen zvláštní ústavní zákon o jednorázovém referendu do Ústavy stávající. Jeho prosazení narazí nepochybně na odpor „spolupachatelů“ té dnešní Ústavy, a jejími pozdějšími zneuživateli typu Václava Klause, Marka Bendy a dalších. Trvejme na svém! Pokud Ústava ČR neprojde výše uvedenou cestou, bude ji opět sestavovat několik „renomovaných expertů“ na objednávku politických stran, za nimiž už stojí ve frontě řada lobbyistů ve službách neviditelných kmotrů. Autor
(+) Soudnictví musí zaručovat nezávislost a spravedlnost. Legislativní proces je stále více ovlivněn zájmovými skupinami a peněžním profitem. Důsledkem je neefektivní a nesystémový právní systém, který následně usnadňuje eticky konfliktní chování právníků v rolích státních zástupců, soudců i advokátů jako členů zájmových skupin a uživatelů zmanipulované legislativy. Ústavní právo se namísto přímé aplikace v reálných řízeních stává stále více akademickým tématem.
Dle názoru publicisty Jana Petránka je třeba začít se zabývat přímou volbou soudců. Justici totiž u nás lidé přestali naprosto důvěřovat a tento krok, podobně jako za mořem, by jim dal možnost, aby sami zvolili toho, komu by věřili.
Práce soudců musí být pod kontrolou soudcovských kolegií a musí být odvolatelní z taxativních důvodů nebo na jejich návrh. Hlavním úkolem soudů je nalezení pravdy a vynesení spravedlivého rozsudku, který nesmí být nikdy v rozporu s mravností. Proto při rozhodování soudů vždy přednost má právo přirozené před právem pozitivním, duch zákona před literou. Účast občanů, morálka a veřejné mínění by se měly uplatnit účastí v senátech a u závažných trestných činů v porotním systému (podobně jako v USA).
(+) Dbát na jednoznačný výklad každého z článků Ústavy tak, aby Ústavní soud nebyl doslova zavalen podáními požadujícími vysvětlení nejasných formulací Ústavy, jak jsme tomu neustále svědky. Nekonečné termíny výkladů a velmi těsná a často absurdní rozhodnutí ústavních soudců, kteří teprve pracně vymýšlí uspokojivé interpretace jednotlivých částí Ústavy, navozují oprávněné pochybnosti o její kvalitě a zejména vzbuzují nedůvěru občanů ve spravedlnost a právní stát.
V celostátní diskusi o návrhu ústavy, která může být soustředěna kolem volebního systému MÚVO, je proto nezbytné, aby veřejnost vznášela i řady otázek na předcházení neočekávaných situací, které mohou nastat při jejím výkladu. Také je třeba zajistit, aby právníci finalizující Ústavu nepůsobili v justičních orgánech státu. autor
—————
—————
Záznamy: 1 - 1 ze 1
