* Narušení korupčních struktur a omezení nesmyslné volební reklamy

(-) Americké volby jsou příkladem korupce, tvrdí Uri Avery. Obama i Romney utratili v prezidentské kampani 2012 každý miliardu dolarů. Dostatek peněz může přijít jen od velkých korporací a miliardářů. Oba kandidáti byli těžce zadlužení nátlakovým skupinám a komerčním zájmům budou muset sloužit od prvního dne v úřadě. Podle deníku Insider jeden z největších sponzorů Gary Hirshberg prohlásil: "Skutečně věřím, že peníze mohou určit výsledek voleb. To, co letos vidíme v USA, už není občanské hlasování, to nejsou volby, to je výprodej.

A vzpomeňme poslední parlamentní volby v Česku, v nichž sponzoroval miliardář Chrenek „pro jistotu“ všechny politické strany s potenciálem na volební vítězství. Jde  na  to od lesa - spolupracuje se špičkovými lobbyisty, kteří již (jak se tím bez obav sami i chlubí),  “demokratické“ volby v ČR výrazně ovlivnili – s Martinem Ulčákem a Vladimírem Johanesem, bývalými špičkovými  komunisty..

(-) Ani Václav Klaus si neumí představit pravidla k vyřešení financování politiky.  Myšlenka, že ji budou dělat jenom bohatí a budou si vše platit, je podle  něho dětinská, i když u nás stále opakovaná. Politické strany musí z něčeho žít, musí si hledat své sponzory. To platí pro každou zemi světa včetně ČR.

Podle Klause je pak jenom bohatství zdrojem moci a proto jeho kumulace principem získání rozhodovacího vlivu až vládnutí. Volby pak jsou prostorem finanční převahy určitých sociálních skupin nad jinými a proto i oprávněným prostředkem k získávání prospěchu sponzorů a lobbyistů. A v tom se opravdu Klaus vyzná, tvrdí  Kurt Vonnegut.

 (+) Poslanci, kteří budou díky svému deklarovanému programu zvoleni, budou pro lobbyisty použitelní pouze „jednorázově“ a přeběhlictví ztratí smysl. Nedodržení programu poslancem může totiž poukázat na korupční vztahy a jeho voliči ho mohou odvolat. Lobbyisté tak budou moci působit jen na poslance, kteří předem deklarovali program shodný s jejich zájmy. Proti tomu nelze nic namítat, bude-li to v souladu s přáním jejich voličů. Slušnost v politice lze zajistit pouze důslednou kontrolou.  Podrazy nesmí nikdy projít, píše Bořivoj Pauk. Proto také systém MVO přichází s hrozbou sankcí za porušení deklarovaných pravidel.

(-) Projíždíte-li městem, na každém rohu narazíte na billboardy a plakáty různých velikostí a jen se divíte, že se tento laciný reklamní trik stále nosí. A proč ne? Volič, konzument politického zboží, touží si svého 'koně' důkladně prohlédnout. Čím větší, tím ho lépe pozná.

(+)  K zodpovědnému výběru  nestačí billboardy a meetingy. Volíte-li svého zástupce do parlamentu, nemůžete se přece rozhodovat podle infantilních plakátových sloganů, nebo podle rádoby vtipnýmch plakátů typu „číro našeho Karla“.  Máte-li volit zodpovědně je přece nezbytné dobře poznat rozsah životního obzoru svého kandidáta. K tomu vám může napomoci diskuse na kmenovém listu kandidáta a odpovědi na mnoho desítek položek volebního menu.

Uvědomte si také, že meetingy na  náměstích osloví jen  zlomky promile  oprávněných voličů. Sám  jsem takové akce s několika desítkami, max stovkami voličů navštívil. Tam  lze  kvalifikovaně posoudit jen herecký výkon kandidáta.  Argument pro změnu volebního systému z důvodu lepšího poznávání kandidátůna nejrůznějších setkáních je falešný a skutečné důvody jsou jiné.  Za ten ztracený čas si mohou voliči kdykoliv a kdekoliv s pomocí systému MVO na internetu mnohem zodpovědněji prostudovat, posoudit a vybrat ty kandidáty,  kteří splňují právě to co od nich očekávají.