* Návrhy změn - přání a realita

(-) Dilema volebního systému. Citát spolutvůrce současné Ústavy soudce Vojtěcha Cepla: „Poměrný systém je neohrabaný, složitý, a v ČR dokonce i s 5% hranicí pro vstup do sněmovny. Má sklon vytvářet politickou nestabilitu a fragmentaci. Naopak anglo-americký většinový systém, v němž vítěz bere vše, je stabilní, praktický a nádherně primitivní - jeho nevýhodou je očividná nespravedlnost.

Podle prof. Milana Zeleného musí v demokracii vláda získat důvěru dobrovolným „souhlasem ovládaných“. Takový souhlas nemůže být legitimně udělen, jestliže nebude platit zásada, že každý jeden hlas musí mít stejnou hodnotu v poměrném zastoupení. Tato zásada v současné partajnické demokracii, navíc s 5% limitem a neodvolatelnosti poslanců, zcela chybí. Politické distrikty a „vítěz bere vše“ jsou zastaralé způsoby omezování účasti. Vítězství 51% nebere celý distrikt; zbývajících 49% voličů musí být zastoupeno – jinak nelze mluvit o demokracii. Tedy „autentická demokracie“ je přímá, jeden člověk, jeden hlas. Navíc účelem demokracie je také ochrana minority, ne hegemonie majority. Těch 49% je skoro polovina a přesto nejsou zastoupeni. Poměr 51:49 nelze prostě přepsat na poměr 100:0 ve prospěch „vítěze“ – a nazývat to mandátem.

(-) Subjekty, mluvící o změnách volebního systému, dokonce i Ústavy v Česku existují. Izolovaně. Většinou se pohybují jen v prostoru teoretických úvah v očekávání, že se jich někdo z politiků ujme a rozpracuje je v praktická řešení a zařídí jejich prosazení v parlamentu a ve vládě. Praxe ukazuje, že jsou to jen zbožná přání. Přesto i zde lze nalézt řadu inspirací.

(+) Vzpomeňme některé význačnější návrhy na novelizaci Ústavy, volebního systému a přijetí všeobecného celostátního referenda:

Ekonom Pavel Kohout se pokouší ve své knize „Úsvit“ zformulovat novou ústavu a v menší míře i volební systém České republiky. Zmiňuje i výhody prezidentského systému po vzoru USA. https://www.blisty.cz/art/67783.html

Matematik Karel Janeček popisuje většinový volební systém do Poslanecké sněmovny, s 81 jednomandátovými volebními obvody, kde má volič 2 pozitivní hlasy a 1 negativní. Nicméně podotýká, že projekt je ve stadiu návrhu a že na přesnější podobě změny volebního systému je třeba dále pracovat.. https://www.kareljanecek.com/muj-navrh-volebniho-zakona

Bořivoj Pauk publikuje velice nekonvenční „Univerzální projekt konsenzuální správy sdíleného vlastnictví (majetku)“, s vizí zpětnovazebního mandátu při využití internetu a mobilních sítí https://www.piratskenoviny.cz/?disc=1&c_id=697016

Hnutí ANO 2011 Andreje Babiše vyzývá nespokojené občany aby předložili své představy o funkčním a právním státě, a navrhli důvěryhodné a uznávané osobnosti, které by měly projekt realizovat. https://www.ano2011.cz/o-nas/vyzva-ano-2011/

Prezident Zeman, se též hlásí k přímé demokracii a zmiňuje nezbytnost Ústavu nově kodifikovat. „Přestože nemá kompetence, ty jsou doménou parlamentu a vlády, mohl by se zasadit o nejdemokratičtější průběh přípravy a způsobu jejího schválení. Zde ale určitě stojí za zmínku,  že Miloš Zeman prý dlouhodobě navrhuje i tzv. panašování. Říká. "To umožňuje aby si volič   mohl vybírat osoby z více stran /podobně  jako v regionálních volbách/, což je obrana proti soustředění moci politické strany v úzkém vedení.  Je to obnova demokracie, která zůstává v rámci demokracie a ne přenechání veřejné moci různým nátlakovým skupinkám".

Skvělá iniciativa! I projekt s tím počítá.  Ale  jen v případě, že to umožní vstup do parlamentu i jednotlivým kandidátům stran, které nedosáhnou na 5%  limit. Jak by to rozšířilo zájem o politiku a  okruh volitelných! Obávám se ale, že tak to Miloš Zeman nemyslel.  Rád bych se mýlil. Nicméně to zůstává  jen jako  námět pro příští volby a diskusi kolem něho zařadím  do brainstormingu.

Jedno z nejmenovaných hnutí, požadoval zavedení většinového volebního systému už v r.2014 a trvá na tom, že každý poslanec musí být zvolen sám za sebe, nikoli na hromadné kandidátce politických stran. Opět - ani zmínka o tom, jak to uskutečnit! Hnutí se necítí kompetentní nabízet detailní představu a očekává, že návrh nového volebního systému bude výsledkem odborné debaty politiků, politologů, právníků atd. Tady jeho aktivity končí. U hnutí které získalo za 7 měsíců 3700 hlasů i z řad významných osobností je to typické čekání na mesiáše, který nepřijde, protože v parlamentu nebude mít změnu Ústavy a volebního zákona kdo prosadit.

(-) Společný jmenovatel pro většinu návrhů na změnu pravidel voleb je, v různých obměnách, zvýšení počtu volebních okrsků a jejich přeměna na jednomandátové, čímž se má občanům údajně zajistit omezení počtu a lepší znalost kandidátů. Ale to jde zajistit i jinak.  Viz dále.

Také zaznívá požadavek, aby o zákonodárcích více rozhodovali občané a ne šéfové stran, kteří sestavují volební kandidátky. Volit slušné a nezkorumpovatelné lidi, a ti už prý nebudou na kandidátkách současných velkých stran, ať vládních či opozičních.

To ale pomíjí skutečnost, že i ti nejlepší (poznáte-li je vůbec) mohou podlehnout nejrůznějším tlakům, a že musí být pod neustálou kontrolou, přičemž nejsilnějším nástrojem je jejich odvolatelnost. A o ní mluví téměř všichni, ale dosud k tomu nikdo nenavrhl do detailů promyšlená pravidla, včetně analýzy jejich důsledků. Ani jak toho prakticky dosáhnout s dnešní zabetonovanou Ústavou a 5% limitem v jehož důsledku byly z volebního klání vyloučeny menší demokratické strany.

Matematik Michal Škop se také obává, že jednomandátové obvody by vedly ke vzniku velkých bloků které si rozeberou naprostou většinu poslanců a i to by ztížilo pozici pro nové nebo malé strany. Vznikají velké předvolební koalice, které si kandidáty určí mezi sebou.

A změna poměrného volebního systému na většinový, by zase měla vyloučit volební paty. Podle námitek oponentů to může ale způsobit, že potom nemusí mít velká část hlasujících voličů (třeba i většina) ve výsledku v parlamentu žádného svého zástupce.

(+) Zcela zásadní je, že chybí posouzení synergických efektů volby nezávislých poslanců, jejich odvolatelnosti, všeobecného celostátního referenda a jejich vlivu na změnu poměrného volebního systému na většinový.

Navíc téměř nikdo nedomýšlí jaké systémové změny a jakým přínosem pro demokracii by mohla být elektronizace voleb!! I to, že za pár let bude majoritou voličů generace, pro něž bude v on-line světě vhazování papírových lístků do krabic archaismem.

To generuje celou řadu závažných otázek. Bez seriozních odpovědí je pak volání po změnách jen voláním do větru. To není kritika nejrůznorodějších subjektů pociťujících nutnost změny, jen konstatování skutečnosti. Ale na druhé straně vybídnutí nejen výše jmenovaných k tomu, aby své návrhy přehodnotili z pohledu synergie všech uvedených vlivů a své myšleky potom předložili k systematizované diskusi.