* Vynutitelnost přání autentické většiny voličů

(+) Nekompetentnost a populismus: V moderní společnosti jsou často problémy příliš složité na to, aby se promyšlené rozhodovaní  ponechalo na běžném  člověku. Navíc je třeba aby parlament myslel na budoucnost a přijímal i nepopulární zákony, bez nich to občas nejde. Nesmí jít o popularitu u voličů, ale o dlouhodobý prospěch společnosti.

(+)   A kde že jsou v naší vládě či parlamentu ti kompetentní a osvícení? Znáte nějaké? Mnozí poslanci, a dokonce i ministři přiznávají, že většinu předkládaných návrhů ani nečtou a volí podle doporučení vůdců svých stran. A proč si 90% voličů myslí, že poslanci jsou zkorumpovaní a jejich rozhodování jsou poplatná kmotrům.

K nařčení z populismu lze namítnout, že voliči se mohou v přímé demokracii rozhodnout např. pro odstranění daní a současně pro zvýšení dávek sociálního zabezpečení. Ale opak je pravdou: V důsledku jsou to vždy lidé, kteří zaplatí za nedodržený rozpočet a za zhoršení veřejných služeb, a kteří rozhodují o výši daní a státního dluhu. Naproti tomu politici v zastupitelské demokracii nikdy nenesou důsledky svých rozhodnutí osobně. Jejich krátkodobé myšlení sehrává při zvyšovaní zadluženosti státu vysoce negativní roli: dluhy se vytvářejí, aby se kupovaly hlasy voličů. (Von Weizsäcker proto navrhoval povinné referendum o rozpočtu ještě tehdy, než  vznikne).

Jak ukazují  zkušenosti Švýcarska, země  s  malou exekutivou, efektivními veřejnými službami a nadprůměrnou ekonomikou, jsou její daňoví poplatníci s tradicí přímé demokracie, schopni silného pocitu sociální solidarity a pocitu zodpovědnosti za výběr daní a řízení státu. A není to jen zkušenost Švýcarska.

(-) Ani parlament složený z nestranických individualit nám moc nepomůže. To tvrdí senátor Petr Pithart. „I kdyby to byli samí nositelé Nobelových cen, copak by se s nimi dalo vládnout? Takový parlament by byl svým způsobem "hloupější", nemožnější, vrtkavější než ten, který nějak předvídatelně sešikují politické strany. Copak by jakákoli vláda mohla vládnout, to jest odhadnout, jaké návrhy zákonů jí projdou a jaké ne? Copak by mohla rozvrhnout své cíle na 4 roky dopředu? Každé hlasování by bylo sázkou do loterie. Vládlo by se ze dne na den.“

Co tedy dělat, ptá se Pithart? „To, co skoro nikdo nechce slyšet: do těch politických stran třeba vstupovat a o něco se v nich snažit! Jinak je snadno ovládnou (už se stalo) prospěcháři a zloději. Nebo aspoň systematicky a kriticky sledovat politický život v zemi. Věnovat tomu každý den o 20 minut víc než dnes.. Buďme kritičtí, ale kontrolujme míru našeho zklamání. Když to přeženeme, bude ještě hůř“. A  ještě  k tomu  dodává: „Nechodit k volbám je něco jako masochismus: trestám sám sebe za svoji naivitu, ale výsledek je vždycky ještě horší. Takže se příště poškodím ještě víc? A spasitelé?“

(-) Popis současného stylu vládnutí. Nemáte dojem, že Petr Pithart přesně a nechtěně  popisuje styl vládnutí současné koalice 3 stran,  kde za 2,5 roků bylo nutné vyměnit pro korupční podezření či totální nekompenentnost 15 ministrů? A k prosazením svého, musí vláda využívat nikým nevolenou a nepředvídatelnou pidistranu, odsouzené poslance, další poslance uplácet k přeběhlictví lukrativními funkcemi, dokonce i ty vlastní rebelující!

Věříte tomu, že Pithartova doporučení jsou tím receptem jak eliminovat vliv Janoušků, Bakalů, Řebíčků, Tykačů, Ulčáků a mnoha podobných, která nám navíc dopomohou ke kvalifikované a nekorupční vládě a naplní  veřejnost optimismem? Ale proč se to za 23 let nepodařilo? Zatím nám voličům či zahraničním  pozorovatelům nezbývá, než korupci přihlížet v přímém přenosu a v úžasu jen kroutit hlavou.

(+) Na rozhodujících místech by se měli vyskytovat odborníci, ale i lidé s morálním kreditem a potřebnou sumou znalostí a obecného přehledu. Zejména ale musí mít na zřeteli zájmy a potřeby společnosti z níž vzešli a neupřednostňovat zájmy vlastní osoby a příbuzenstva, jak je dnes běžné. Takové kvalitní lidi do čela dostanou jen všelidová hlasování a výběr lidí musí být "zdola" na základě dosahovaných výsledků v původní profesi a ne dle míry loajality k nějaké partaji. Nástrojem této změny je systém MVO.