klíčová slova: archivy, knihy,  knihovny,  e-knihy, digitální fondy

 

anotace

 

 Historie, současné poznání a predikce blízké budoucnosti

Formáty  dokumentů

Bez kulturních výtvorů nemá lidstvo žádnou paměť a bez paměti se těžko poučí ze svých vítězství a proher. Albert Barabási

Formáty ve kterém jsou uloženy dokumenty, musí být takové, aby je bylo možno v čase jejich plánované životnosti přečíst. To je poměrně tvrdé omezení, které může mít za následek, že budou muset být přijaty kompromisy. Historie ukazuje, že nejstabilnější dlouhodobé formáty ukládání dokumentů jsou zároveň z hlediska informačních technologií nejprimitivnější. Starověká sdělení vtesaná do kamene, ručně psaná bible přečkaly věky. Nemáme obavy, že knihy v naší knihovně nepřežijí.

Naproti tomu již dnes máme problémy s přehráním po léta vytvářené sbírky gramofonových desek, s rodinným zvukovým archivem na kotoučových magnetických páskách, s přehráváním starších typů disket. K převodu na nová média si patrně již nikdy čas neuděláme. Nebude asi dlouho trvat a svůj význam podobně ztratí videokazety, mikrofilmy, později i CD a DVD a s tím také příslušný hw a sw.

Historikové budou asi období od druhé poloviny 20. stol. nazývat érou  temna“ tvrdí počítačový odborník Danny Hillis. Čeká nás nenávratná ztráta dat ze 70. až 90. let. To lze dokumentovat např. na datech z expedice Viking  na Mars, která  stála miliony dolarů a přinesla údaje nevyčíslitelné hodnoty. Už po čtvrt století  se z těchto dat uložených magnetických páscích zachovala sotva třetina.

Stále se hledají  nosiče  odolávající zubu času.  Černobílé snímky z 19. stol. stojí u konce životnosti. Barevné  fotografie, filmy či diapozitivy jeví známky stárnutí už po několika desetiletích.  Ještě hůř jsou na tom magnetické a  polovodičové nosiče a vypalované disky. A existují mikroorganismy,  které si  na plastových discích rády pochutnají.

Každý nový formát  a typ hw zlikviduje další informace. A čím sofistikovanější  a koncentrovanější  záznam umožňuje, tím  méně vydrží. Ve světě, kde se hw a sw  mění ob rok, existuje vlastně jediný způsob,  jak informace dostrkat do budoucnosti:  při každé změně je přelít do nového nosiče v novém  formátu. Obojí je časově a finančně náročné. Tak přežije jen to, co se momentálně zdá být důležité. Ztráty od 70. let  v min.stol. se tak rovnají obsahu stovek tisíc  psaných encyklopedií. A současná exploze digitálních čteček se může stát jedním z posledních kroků k elektronické demenci lidstva.

A digitální záznam  má ještě jeden problém: není na něm znát, že je to  informace. Problém se pokouší řešit  organizace Long Now Foundation,  která hledá metodu záznamu, která by přežila „náš” horizont.

Problém řeší i Bill Gates.  Přestože za svůj  majetek vděčí digitalizaci, svou gigantickou sbírku fotografií,  tiskovin a filmů  skladuje raději na papíře  v opuštěném dole při teplotě -20^o C. 

Uchování digitálních fondů je vůbec problém. Nejde jen o zálohování počítačových systémů. Digitální data je nutno uchovávat trvale včetně jejich metadat a složité struktury. Internetové zdroje jsou navíc mnohem nestálejší než fondy klasické. Zdroje vznikají, dočasně nebo úplně zanikají, mění se jejich obsah a struktura. Poločas rozpadu internetového zdroje je okolo 2 let. Po dvou letech se původní obsah  z poloviny změní, po 10 letech z něho zbývají cca 3% ⁶⁴

 

Budoucnost knih

Kniha je tím nejúžasnějším designem za uplynulá dvě milénia. Nahrazovat knihy počítačem je jako nahrazovat řezané květiny umělými. David Celernter

Papír je věčný. Ať se nám to líbí nebo ne, bez listinných materiálů se  firemní, ani vlastní agenda neobejde. Úřady, soudy ani další instituce bez papírových originálů nemohou dosud existovat. My také ne. A což teprve knihy a knihovny – ty přežijí další generace!

Taková kniha je sice znevýhodněna ve srovnání elektronickými médii tím, že v ní lze skákat od jednoho tématu k druhému obtížněji než v internetu, ale i obyčejná knihovna je hypermédiem, která čtenáři umožňuje brouzdat světem myšlenek stejně dobře, jako po internetu a lépe než na kterémkoli kompaktním disku. Navíc zapůsobí kouzlo artefaktu podporující fantazii. Totéž platí i o periodickém tisku. Dlouhé dokumenty je také mnohem pohodlnější číst na papíře, než na obrazovce.

 

Archivy lidstva

Staré je mnohdy až moc aktuální.

Chcete vidět váš oblíbený web tak, jak vypadal před pěti lety? Chcete slyšet historické projevy prezidentů, vidět zajímavá videa a nebo mít přístup k milionům dokumentů v elektronické podobě? To všechno vám nabízí unikátní internetový archiv.

Nevýdělečná organizace  Internet archives v San Francisku se snaží zabránit tomu aby obsah webu zmizel v hlubinách minulosti. Věřilo se, že starodávná alexandrijská knihovna má kopie všech knih sepsaných v antickém světě, a ty všechny zmizely, když knihovna vyhořela od základů. Vzpomeňme povodně v Praze, New Orleánsu i osud starých filmů, které byly dány do sběru kvůli stříbru v nich obsaženém. I na world wide webu necháváme  historii zmizet nezaznamenou

V Internet archives se uchovávají všechny dokumenty od r. 2006, ke kterým se společnost dostala.  Dnes obsahuje na 100 miliard webových stránek, což představuje  kolem 100 terabajtů informace.. Je možno vystopovat, kdy a kde se přidávaly wwww stránky a odkazy, můžete sledovat vývoj virtuálních komunit... Navzdory enormnímu rozsahu  představuje tato sbírka  jen nepatrný rozsah webu, většinou jsou to hojně navštěvované www stránky.. Obrovská většina méně zapojených stránek  mizí v zapomění rychlostí milionů denně. ³³

 

E-knihy

Digitalizované 21. století si žádá novinky.

E-knihy  a jiná mobilní zařízení, která máme na rozdíl od knihy stále u sebe, jsou velkým tržním potenciálem pro nakladatele. E-book nám v zavazadle zabírají tak málo místa, že kdybychom měli místo nahradit knihami, které jsou na něm nahrány, museli bychom vozit závěsný vozík s nosností 300 a více kilogramů.

Výhody elektronické knihy:

Šetří místo.

Můžete si změnit velikost a druh písma.

Můžete použít software na převod textu do řeči.

Můžete číst i při menším osvětlení díky podsvícení displeje.

Lépe se drží.

Jen jedna stránka, takže máte dokonalý přehled.

Daleko lépe se udělá kopie knihy a v požadovaném množství.

E-knihy se dobře zálohují, skladují.

Elektronické knihy jsou díky internetu velmi dobře dostupné.

Chyby v textech mohou být velmi rychle a snadno opraveny.

Nespotřebovává žádný papír, inkoust.

Autoři mají možnost samostatně e-knihy vydávat a distribuovat.

Možnost rychle vyhledat zadaná slova v textu v rámci celé knihy

Možnost vkládat poznámky a zvýrazňovat text.

Možnost umístění odkazů v rámci knihy.

Knihy nejsou nikdy vyprodány.

Jsou multimediální.

Když si člověk uvědomí, kolik knih čítá lidský fond a kolik z nich bylo již převedeno do podoby jedniček a nul a zveřejněno na internetu, nestačí se divit. Uchovat dědictví v podobě mnohdy unikátních děl v jejich klasické podobě je nesmírně náročné nejen na lidské zdroje, ale především finanční. K čemu je kniha, když si ji nelze přečíst? Současné knižní skenovaní roboty dosahují rychlosti až 1500 stran za hodinu.

 

Příběh

Příběh Alexandrijské knihovny

Byla největší a nejslavnější knihovnou starověku. Za doby Caesarovy přechovávala na 700 tisíc spisů (svitků), které shrnovaly tehdejší poznatky v oboru matematiky, astronomie, fyziky, lékařství a historie. Zčásti vyhořela v r. 47 př. n. l. A v r. 389 za náboženských bouří byla zcela zbořena. Pak byla opět vybudována a definitivní konec si prožila v r. 643,  kdy byla Alexandrie dobyta Araby. Kdyby v té době byl veškerý obsah zdigitalizovaný, naše vědění by bylo o pár desítek let dále.

S důvody, proč Ptolemaios I. Založil Múseion a Alexandrijskou knihovnu jako její součást, si historikové dodnes lámou hlavu. Je pravděpodobné, že podnětem k tomu byla nejen směs jeho velkorysosti a touhy po moci, ale také zřejmě jeho moudré poznání, že založit takové intelektuální centrum je výhodnější než vojenská tažení, jejichž výsledkem jsou jen zdánlivě vítězové a poražení. Lze takto soudit i proto, že ostatní vládci helenistických států zakládali řecké knihovny jako střediska řecké civilizace a kultury, která sloužila k upevnění jejich moci.

Ač okolnosti zániku Alexandrijské knihovny v 7. stol. dosud nebyly zcela jednoznačně a věrohodně objasněny, zůstalo postupné ničení tohoto jednoho z největších pokladů starověku v kulturním povědomí Evropanů. Svědčí o tom např. zmínka Richarda de Bury (+1345), kancléře a pokladníka britské říše, který ve svém spise “Philobiblon sive amore librorum”  takto lituje ztrát, k nimž došlo v důsledku požáru této knihovny asi v r. 47 př. n. l. v době Caesarova tažení do Egypta: “Věru nejsme s to dosti želeti jednotlivých knih, které byly zničeny v různých částech světa vinou válek. Připomínáme přece perem žalujícím strašnou pohromu, kterou způsobili najatí vojáci za druhé války alexandrijské v Egyptě, kde shořelo v plamenech 70.000 svazků, jež byly shromažďdovány za králů z rodu Ptolemaiova…Jak mnoho děl astronomických bylo tehdy zničeno, děl zachycujících pohyb těles nebeských, všechna postavení planet, mléčnou dráhu, věštné rody komet, a vše, co se děje na nebi nebo v etheru! Kdo by se nehrozil nad zápalnou obětí tak neblahou, kde se podával inkoust místo krve, kde žhoucí žár spáleniště se smáčel krví praskajícího pergamenu, kde nelítostný oheň změnil tolik schránek věčné pravdy v zapáchající popel.

Pokud jde o akt zakládání starověkých knihoven, máme středověké svědectví Gabriela Naudého, francouzského bibliografa a knihovníka kardinála Mazarina, který napsal r.1627, že “není nic čestnějšího a nic neposkytuje takovou záruku, jak získat dobré jméno mezi lidem, než vybudovat krásné a velkolepé knihovny a ty pak zasvětit veřejnosti a předat je do jejího užívání.”

Obdobnou myšlenkou byl patrně veden i egyptský prezident Husní Mubarak, který se zasloužil o  vybudování nové Alexandrijské knihovny. Iniciátorem byl ale egyptský profesor historie Mustafa El-Abbadi. Protože doklady o obsahu knihovních fondů “matky všech knihoven”, jak ji El-Abbadi nazval, téměř chybí, nemohlo jít o její obnovu v pravém slova smyslu, ale o znovuoživení myšlenky vybudovat Alexandrijskou knihovnu jako egyptské a mezinárodní intelektuální středisko.

Novodobá Alexandrijská knihovna je dnes mimořádnou a jedinečnou kulturní a vědeckou institucí, která nemá z mnoha hledisek ve světě obdobu. Jde o znovuoživení myšlenky staré více než 2300 let. Pro tuto knihovnu byla postavena budova, jež se řadí k nejpozoruhodnějším stavbám 20. stol. Základní kámen nové budovy položili 26. června 1988. Slavnostně otevřena byla 16. října 2002. Je zde muzeum vědy, kaligrafie, laboratoř pro restaurování a údržbu starých tisků. Vstupní investice činila 200 milionů dolarů, roční provoz je odhadován na 1,6 milionu dolarů.

Vybudování nové Alexandrijské knihovny je v mezinárodním měřítku chápáno i jako splátka dluhu především bohatších částí světa za to, co po tisíce let se vyvíjející egyptská kultura dala kultuře světové, především pak evropské. V rozsáhlé mezinárodní pomoci při výstavbě Alexandrijské knihovny se pravděpodobně skrývá i jistá omluva za minulé kořistnické chování bývalých koloniálních mocností vůči Egyptu a jeho kulturním památkám. Jeho důsledkem je dnes nebývalé rozptýlení mnoha cenných staroegyptských památek v muzeích, galeriích a na jiných místech evropských metropolí.

Alexandrijská knihovna současnosti se stává místem bádání, kritického myšlení, tvůrčího setkávání a diskusí v mezinárodním měřítku, symbolem dialogu mezi odlišnými kulturami v protikladu k válečným střetům a terorizmu. ³⁴

 

 Úhly pohledu

Žijeme na rozhraní mezi „papírovým“ a „digitálním“ věkem

Vždycky bude záležet na člověku, na jedinci, jeho zájmech a mravním profilu. To je podstatné, a jestli bere informace z knížek nebo internetu, je podružné. Ondřej Neff

Elektronická média generují záplavu informací,  jejichž značná část se nějakým způsobem tiskne. To proto, že si je musíme někam odnést, radit se nad nimi a operativně s nimi pracovat v nejrůznějším prostředí. Také proto, že práce s tištěnými dokumenty je pro převážnou část lidí přehlednější a příjemnější. Papír je stále nezbytnou a dosud nenahraditelnou součástí všech informačních řetězců. Žijeme a pracujeme ve stresujícím prostředí a papír je v tomto prostředí médiem, umožňující číst informace pohodlněji a zapisovat poznámky lidským tempem.

A opačně – jak nepraktická je různost papírových dokumentů a formátů, které nemají zřetelné identifikační prvky a jsou obtížně zařaditelné! Ty se stohují, přehrabují,  pak nenalézají a nakonec vyhazují.

Ročně se ve světě tiskne a kopíruje desítky bilionů dokumentů. V této souvislosti se prosadila metoda „Distribute and print“. Dokumenty se rozesílají v elektronické podobě. Tím přepravním médiem je především e-mail, internet. Příjemce se rozhoduje sám, zda dokument vytiskne nebo ne. Nebo netiskne vše, ale jen to co ho zajímá, popřípadě co si na svém počítači syntetizuje.

 

Bezpapírová kancelář?

Podle výzkumníků  jsme opět zvýšili počet listů papíru, které svou činností „vygeneruje“ průměrný kancelářský pracovník, (asi 65 každý pracovní den). Na první pohled to postrádá logiku. Internet přece  přinesl možnost vytvářet a upravovat, posílat a přijímat, a samozřejmě číst a prohlížet dokumenty na obrazovce počítače.

Viníkem je na prvním místě kuriózně opět internet, přesněji řečeno e-mail. Dokumenty se obvykle tisknou proto, aby šly z ruky do ruky. V éře před elektronickou poštou bylo nutné dokument vytvořit, vytisknout a odeslat papírovou poštou. Dnes se dokument vytvoří a rozešle elektronickou poštou; vytiskne si jej příjemce.

A na vině  jsou i  tvůrci dokumentu. Je jednoduché a levné - vytvořit třicetistránkový dokument, který nic neobsahuje (široké okraje, pěticentimetrová záhlaví, řádkování obřádek, velký font), zadat distribuční seznam dvaceti příjemců a jedním klepnutím rozeslat. Příjemci, zejména jsou-li to podřízení, poctivě tisknou a papíry zakládají.

Na druhou   stranu  se ukazuje se, že zejména mladí lidé k papíru skutečně získávají určitý „odpor“, nebo alespoň už se o něj tak neopírají jako starší generace. Umí najít digitální dokument snáze než papírový, umí jej kvalitně a bezpečně archivovat: je to jen síla zvyku, kdo začne s počítačem dříve než s papírem, stane se pro něj základním dokumentem ten digitální, a papír bude ona „ne nutná kopie“.

Tato generační obměna, spolu také s digitalizací dokumentace v klíčových typech institucí (např. nemocnice, policie, banky, vůbec státní správa), by měla v dalších letech způsobit, že množství potištěného kancelářského papíru na hlavu snad začne klesat. ³⁵

 

 Zvažte následující doporučení

Problém neustálých inovací informačních technologií

I zdánlivě špatný a nelogický systém může být vyhovující, pokud se v něm vyznáte a důsledně jej dodržujete. A neustále obměňovaná a vylepšovaná struktura nepomůže, pokud v ní nemáte jasno.

Nové informační technologie je obtížné jenom sledovat, natož zvládat. Žasneme nad tempem inovací. Některé se ujmou, mnohé opět rychle zaniknou. Musíme být ale opatrní s tvrzením, že se s příchodem nové techniky vše změní. Konzervativismus je stále neopominutelný činitel a do jisté míry i stabilizátorem překotného vývoje.

Je třeba docela vážně přemýšlet o tom jak čelit těmto překotným změnám. O tom, nakolik je vůbec výpočetní technika pokrokem. Nakolik váže lidi k dalšímu médiu a zahlcuje je nadbytečnými informacemi. Nakolik je využívána aktivně a nakolik jen pasivně. Je třeba zvážit, zda komplikace spojené se zaškolením na ovládání nových funkcí vyvažují jejich přínos. Z praxe víme, že se jich využívá malé procento.

 

Vytvořte si  mapy užitečných informačních fondů

Nepostradatelné jsou dosud klasické textové báze, kam řadíme mimo knihoven, nepočítačové kancelářské systémy, archivy apod. Vytvořte si mapu těch, které používáte. Mnohé knihovny uveřejňují svůj fond na internetu. Evidujte si jejich adresy. Navštěvujete-li některé pravidelně, zapište si adresy regálů čítáren kde jsou vystaveny časopisy, které sledujete. Evidujte sisledovaná a prostudovaná periodika.