Aktivní stáří

Aktivní stáří

17.05.2013 22:57

 

Klíčová slova: stáří, důchod, demografie, moudrost, aktivní život

 

anotace

Stojíme před revolucí délky  života. Na rozdíl od varování před případnou klimatickou katastrofou není pochyb o tom, kdy a kde začne globální stáří. Demografické studie jsou ve srovnání s ekonomickými nečekaně přesné. V r. 2050 bude polovina světové populace starší než 50 let. “Budoucí války”, říkají statistici, “se povedou o důchody a o místa v domovech důchodců”. 

Dnešní starší lidé tvoří avantgardu neslýchané revoluce délky  života,  která ohlásila radikální přeměnu  struktury společnosti a ukazuje život a smrt v novém světle tvrdí biolog Tom Kirkwood,  Rozsah změn přivedl i střízlivě uvažující demografy OSN, ke konstatování,  že právě tady a dnes začíná nová fáze světové historie.

Informační společnost se nemůže vzdát zkušeností a moudrosti stárnoucích lidí Vždyť ti, kteří budou od r. 2010 odsouváni ve stále větším počtu mezi staré, jsou – z historického hlediska – génii technologií a vyznají se v jejich využití. Zrevolucionizovali telekomunikace, počítače, hudební průmysl, tisk, reklamu, TV, dopravu a jsou schopni využít všechno, co bylo vynalezeno v jejich době, pro své vlastní účely. Statistické kvocienty stáří začínají 65 lety; avšak katastrofa jednotlivce  mající  příčinu v jeho věku dnes už často ve 40 letech.

Naučili jsme se respektovat vzácné přírodní zdroje, teď se musíme naučit respektovat  i nejvzácnější lidský zdroj, délku života. K tomu v sobě musíme probudit velkou odvahu, zavést nové kalendáře života, podporovat  důvěru v sama v sebe a přesvědčení, že stárnutí je změna, nikoliv osud. A lidé, kteří překročí v dalších dekádách hranici 40 let, se musejí od začátku učit žít ve stáří úplně jinak.

 

 Historie, současné poznání a predikce blízké budoucnosti

Válka  generací

Staří se často cítí vinni i jen tím, že vůbec existují.

                Vždy šlo o to, že staří stojí mladým v cestě . Mladí stále očerňují staré, myslí na dědictví, nebo ještě lépe na připsání majetku ještě za jejich života. Téměř vždycky se válka mládí a stáří popisuje jako peklo na zemi; mladí nadávají, naříkají, terorizují, posmívají se, pohrdají, proklínají staré. “Častují je nenávistnými slovy” jak čteme již před 2700 lety u Hesioda “a odpírají svým stařeckým zploditelům vděk za to že je vychovali64. Stárnoucí lidé tak často trpí pocitem viny.

 

Mládí -  synonymum rychlého úspěchu

Současní zaměstnavatelé se stále více zaměřují na mládež, protože poprávu oceňují jejich vysokou přizpůsobivost a schopnost ovládnout nové technologie. Jelikož se méně než starší lidé, zatížení nejrůznějšími zkušenostmi, obávají rizika, povedlo se některým hodně mladým lidem založit obrovsky úspěšné firmy. A tak se stalo, že se mládí začalo brát jako synonymum úspěchu. A mladí začali pronikat dokonce i na místa, kde není možné obejít se bez dlouhodobých zkušeností, například do pozic analytiků. 65

 

Současní  lidé budou žít podstatně déle  než předchozí generace

Sedmdesátileté děti se budou starat o stoleté rodiče. Šokující? Snad pro toho, kdo se nikdy nezajímal o demografické tendence. F. Schirrmacher

Nikdy  nebyly nalezeny kostry pravěkých lidí starších 50 let. Naděje dožití činila po 99,9% doby, po kterou lidé obývají planetu, sotva 30 let. Nyní musíme překonat během jediné generace sto tisíc let starou podobu našeho těla a naší kultury.

Většina dnešních dospělých i dětí bude totiž žít mnohem déle než předchozí generace. Každá druhá dívka, kterou dnes potkáváte, se dožije  více než sta let, každý druhý chlapec má vyhlídku dožít se se 95 let. Odborníci vyčítají vládám, že stále věří ve fixovanou, limitovanou délku života, čímž se dopouštějí  dramatického omylu. Délka života u Evropanů  a Američanů roste o tři měsíce ročně. Nastane revoluce s přesně stanoveným datumem nástupu,  který v nás budí obavy ze svých důsledků a který neumíme odvrátit, protože se vymyká naší představivosti. 66

Přesto vyspělý svět, včetně naší země, vymírá. Rodí se stále méně dětí. Na důchody nejsou peníze. Vzniká obrovský schodek v úsporách na penze. Co vymyslet? Tento problém probereme v kapitole „Sociální stát“ Nyní se budeme věnovat problematice aktivního stáří.

 

Nově stárnout

Mládí není období života, ale stav mysli. Nikdo nezestárne tím, že prožije řadu let. Lidé stárnou tím, jak opouštějí své ideály. Neznámý autor

Jak stárnete, musíte investovat stále větší mozkovou kapacitu do fungování pěti smyslů. Musíte vyrovnávat deficit horšícího se zraku a sluchu; proto také připadají starší lidé mladším tak pomalí a neobratní.

Nicméně vliv pozitivního vnímání sama sebe a pozitivního obrazu stárnutí je pro průměrnou délku života větší, než vliv krevního tlaku. Studie prokázují, že ti, kteří pohlíželi na stáří jako na naplněné období svého života a smýšleli pozitivně, žili v průměru  o 7 roků déle než ti, kteří od života ve stáří již nic nečekali. Existuje prostý recept - chuť žít.

 

Biometrie prodlouží aktivní stáří

Kdokoliv z nás,  bude v dalších letech paralelně se svým stárnutím stále pevněji svazován s digitálním nervovým systémem okolního světa.

Už v blízké budoucnosti budeme mít prostředky, které nám pomohou prodloužit aktivní  stáří monitorováním těch  nejintimnějším informacím. Protože my nebudeme jen sedět u počítače, ale sami se staneme souborem dat. Již dnešní systémy v řadě nemocnic a domovech důchodců, sledující stav klientů, poskytují určitou představu  napojení našeho těla na síť. Přístroje umožní měření krve, tlaku a pravděpodobně i mnoha údajů přímo v reálném čase..

Člověk nebude nešťastný, že předal svou autonomii komunálnímu nebo kolektivnímu systému, který bude pomocí různých sítí analyzovat jeho pohyby. Pokud nastane problém, rodina a pohotovostní lékař  o tom dostanou zprávu. Napojení  na tuto síť vám poskytne svobodu i závislost a umožní, abyste mohli pracovat ještě dlouho poté, co překročíte 65 let. 67

 

Přesouvání stáří do kompetencí medicíny

Mladá generace si i dnes váží stáří. Ovšem jen pokud jde o víno, whisky a nábytek.

Problémem dneška je, že nikdy v minulosti nepředstavovali senioři tak velkou část společnosti, aby se přitom těšili tak malé vážnosti. Byl-li v historicky nedávné době počet seniorů výrazně nižší, a ti představovali pro společnost cenný zdroj unformací, dnes se stávají balastem, v éře převratných vynálezů v podstatě nepoužitelným. Tendence odkládat je do starobinců, domovů s pečovatelskou službou či léčeben dlouhodobě nemocných je toho přesvědčivým důkazem. Společnost, která seniory o jejich prestiž připravila, nyní naléhavě hledá způsob, jak se tohoto problému snadno zbavit – přesunout je do kompetence medicíny. 68

 

 Příběh

Peter Ferdinand Drucker

Za předobraz  aktivního a  plodného člověka 21.století může být považován i v této knize mnohokráte citovaný Peter Ferdinand Drucker. Narodil se nedaleko Vídně v r.1909 do rodiny vysoce postaveného úředníka. Po porážce Rakouska-Uherska v 1. světové válce se přestěhoval do Německa, kde pracoval v bankovnictví a později jako žurnalista. Vystudoval ve Frankfurtu mezinárodní právo.

Vzestup nacismu jej však donutil v r. 1933 opustit zemi. Po čtyřech letech v Londýně, kde pracoval pro  Financial Times, odešel r. 1937 natrvalo do USA, kde se z něj stal univerzitní profesor a spisovatel na volné noze a zejména vážený odborník přes management a podnikání. Peter Drucker měl vždy pronikavý pohled do budoucnosti. O jeho schopnostech může svědčit i to, že jej George Orwell označil za jednoho ze spisovatelů, kteří předpověděli Německo-ruský pakt z r. 1939.  Jako jeden z prvních už v 50. letech předvídal dalekosáhlé účinky počítačových technologií na podnikání. Předpověděl i několik dalších významných událostí, mimo jiné např. propad newyorské burzy r. 1987.

Od r. 1950 vyučoval management na NY univerzitě, přičemž pracoval na mnoha odborných publikacích, pravidelně přispíval do Wall Street Journal a dělal také poradce mnoha nadnárodním koncernům. Od r. 1971 až do své smrti byl profesorem sociálních věd a managementu na Claremont Graduate University.  Během svého života získal množství ocenění a čestných doktorátů.  Měl dar vystihnout problémy praxe a reagovat na ně dříve než se o nich začalo jen teoreticky diskutovat. Vo velkém množství prací podává pozoruhodné sociální a politické analýzy.

Je to muž, který formoval tvář amerického průmyslu a měnil svět. Je autorem 39 knih, které byly přeloženy do více než 30 jazyků. Dvě z jeho knih jsou romány, jeden autobiografický. Je spoluautorem knihy zabývají se japonskými malbami a vytvořil také 4 série vzdělávacích filmů na téma management. Jeho první kniha byla napsána r. 1939 a poslední v r.2002! Po dlouhá léta  byl přispívatelem mnoha významných ekonomických  časopisů.  V práci konzultanta pokračoval až do konce svého života, tedy téměř do 96 let! Zemřel 11. listopadu 2005 po sedmi desetiletích  mimořádně plodné objevitelské a myšlenkové práce.

Čím byl Drucker tak mimořádný? Příliš nesnášel nezaujaté teorie či odtažité plány. „Plány jsou jen dobré úmysly, pokud se ihned nepromění v usilovnou práci,“ napsal. Byl zastáncem strategických myšlenek a jasných rozhodnutí. Říkával: „Z tichého  rozmýšlení vzejde účinnější jednání.“ Příčinou toho, že jeho postřehy jsou tak praktické a zároveň tak nepomíjivé, je právě jeho schopnost vyvažovat jednání a myšlení.

Jeho charakteristickým rysem bylo umění  zjednodušovat složité. Považoval se za „sociálního ekologa“, neboť čerpal z historie, výtvarného umění, literatury, hudby, ekonomie, antropologie, sociologie i psychologie. Z mnoha těchto zdrojů inspirace se napájely Druckerovy jasné otázky a jednoduché postřehy, které osvětlovaly cestu k jednání: „Řízení znamená dělat věci správně; vedení znamená dělat správné věci.“ „Jedinou možností, jak můžete řídit změnu, je být jejím tvůrcem.

Jeho nejtrvalejším odkazem budoucím generacím je to, že tak velké množství jiných lidí učil umění klást správné otázky. Kladl i mimořádný důraz na  odpovědnost vůdčích osobností.

Prosazoval teorii, že pro úspěch každé firmy jsou klíčoví její zaměstnanci. Požadoval, aby manažeři kladli důraz na vzdělání zaměstnanců a jednali s nimi jako s inteligentními lidmi, jelikož právě jejich znalosti se stanou nejdůležitějším zdrojem pro společnost. Drucker neviděl budoucí manažery jako velitele v původním slova smyslu, viděl je jako vizionáře. Usiloval o propojení řízení s etikou.

Peter Drucker se úspěšně pokusil identifikovať klíčové jevy a události, ktoré už neodvolatelně nastaly a ktoré budou mít předvídatelné následky v nejbližších desítkách let. Za dominantní faktor už nepovažuje ekonomiku a technologie, ale demografický vývoj. Za klíčovou hrozbu nepovažuje populační explozi, ale stárnutí obyvatelů vyspělých zemí.

Patrně nejdůležitějším z mnoha jeho charakteristických znaků byla  jeho lidskost. S každým jednal s úctou. Lidskostí bylo prodchnuto vše, co psal a říkal. Byl silou působící ve prospěch dobra ve světě.

Vytrvale se soustřeďoval na příslib budoucnosti a na potenciál jednotlivců. Stal se prototypem moudrého, vtipného a skromného učitele, jenž dokáže pronikat k podstatě věcí pomáhal uvidět to, co vždy popisoval jako „viditelné, avšak dosud neviděné“. Podle A. G. Lafleye bude Peter Drucker svým příkladem a prostřednictvím svých myšlenek silou působící ve prospěch dobra na světě i pro budoucí generace.

Drucker pozoruje realitu okolo sebe. Pozoruje, co se skutečne děje v ekonomice v časech historických a politických období, a potom tomu dáva smysl. Jeho dílo má široký záběr. Nemluví ani zdaleka jen o manažmentu a produkci bohatství. Je o procesu, v rámci kterého vedou lidé produktivní a užitečné životy a produkují pro sebe a pro ostatní víc možností a víc zdrojů.  Některé z jeho myšlienek jsou nadčasové. Pokud zvážíme počet lidí, kteří změnili svoje chování na základě Druckerových principů, můžeme ho zařadit k nejvlivnějším autorům dvacátého století69.

 

 Úhly pohledu

Staří se nedokáží přizpůsobit nárokům moderní ekonomiky

Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří. Aristoteles

Na mnohých pracovištích je už v 35 letech řada zaměstnanců považována za neperspektivní. Některé výzkumy dospěly k názoru, že lidé nad 40 let nestačí tlaku nových technologií a nechtějí si doplňovat vzdělání a že více než polovina lidí nad 50 let by žádný náročnější kurz ani nezvládla. Např. mezi “patologicky” nezaměstnanými jsou v Česku podle OECD starší lidé, kteří si nedokázali přizpůsobit kvalifikaci nárokům moderní ekonomiky postavené na znalostech. Pokud starší nároky v práci nezvládají utíkají do nemoci. A mnozí lékaři potvrdí pravidlo – každá nemoc je ze 70% psychického původu.

 

Jsi starý, jsi směšný

Česká společnost je vůči seniorům nastavena většinově negativně.

Čtvrtmiliónu fanoušků má jednu z největších skupin české verze Facebooku. Zaměřuje se proti starým lidem. “Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné – DŮCHODCI!” tak v záhlaví definuje, proti komu je namířená. “Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci v ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci,” píše se na facebookovské stránce. 71

„ Přiznám se, že když se dvě babičky (já jsem dědek!) zavěsí na vozík v marketu vedle sebe a krok sun krok ucpou uličku, taky mi často tečou nervy. Ale vím, že není daleko doba, kdy se za vozík zavěsím já. Naši školáci, naše dosti zlatá mládež, naši čerství dospěláci budou strkat i do mě. Teď bych jim ještě dal pár facek. Za pár let budu mít kliku, když to neudělají oni mně. ” 72

Zde vládnou stereotypy. Staří lidé jsou považováni za homogenní skupinu, která má množství negativních vlastností... Myslím, že na tom mají svou roli i média, která o seniorech mluví hlavně jako o břemenech státního rozpočtu, znemožňující rozvoj. Stále vidíme titulky ‘Neuživíme důchodce’ a podobně.

Za posledních padesát let se střední délka života prodloužila o 20 let a my se s tím neumíme vyrovnat. Stát sice dělá kroky na podporu zaměstnávání mladých, ale zatím se neudělal nic na podporu zaměstnanců po šedesátce, kteří jsou zdraví, aktivní a stojí o práci. Příkladem mohou být německé firmy, kde často fungují mix-teamy složené ze zaměstnanců všech generací. Jsou prý výkonné a přitom stabilní.73

 

Kult mládí se nemůže odvolávat na zpomalení rychlosti

Jistě povzbuzující je poznatek Wolfa Singera z  Institutu Maxe Plancka, zaměřeného na výzkum mozkové činnosti, který zjistil na základě měření, že se mozkové proudy ve stáří zpomalují. To je však kompenzováno znalostí “triků” a “zkratek”, které napomáhají vyrovnávat rychlostní handicap až do vysokého věku.

 

Zpomalit mizení v důchodu

Špatná zpráva je ta, že čas letí. Dobrá zpráva je ta, že Vy jste pilot. Michal Althsuler

Důchodový věk je jen poslední viditelná informace, svévolně stanovená hranice, kterou překračuje stárnoucí člověk  v soudobé společnosti. Je to poslední okamžik, kdy je pro společnost viditelný; pak za ženou či mužem zapadne závora, ještě chvíli je vidíme  jak mizejí, jsou stále menší a menší, v nekonečné rovině, až zmizí úplně. Stále více starých lidí bude mít také stále méně příbuzných..

Náhrada rodiny internetem, ať již s webcamem nebo bez něj, je jedním z velmi pravděpodobných scénářů. Starší lidé budou moci až do vysokého věku ovlivňovat a měnit trhy i názory.  Budeme prvními starými lidmi  v komunikační a informační společnosti. Mladší lidé, které kteří přijdou po nás, si díky internetu osvojí poznatek, že existuje pouze ten, kdo komunikuje.

 

Rodí se nová generace “nastávajících důchodců“

Neodporuj pokušení! Všechno vyzkoušej a dělej to, co ti nejvíce vyhovuje. G.B.Shaw

Lze se domnívat, že současné problémy s přizpůsobením současných starších lidí jsou způsobeny především překvapivě rychlou změnou epoch a že se začíná vytvářet zcela nová generace nastávajících důchodců, kteří budou aktivní a zvídaví, nebudou se bát změn ani technických novinek, kteří si budou chtít užívat. Tito lidé totiž přišli do aktivního věku v bouřlivých 60.letech, která byla v podstatě jedním velkým experimentem a změnou. Jako první také masově vyrůstali u televize a později i u počítačů a internetu a jsou zvyklí na informovanost o veškerém dění.

Nástup těchto „baby boomers“ netrpělivě očekávají obchodníci. Jako zákazníci jsou totiž nesmírně atraktivní. Navíc už se většinou nemusí starat o děti a budou mít víc volného času.

 

Vetchost

Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý. Jonathan Swift:

Osmdesátka, dvaosmdesátka je zlomová. Tam se dělí dlouhověká populace. A jak ukazují některé studie, i zdraví lidé po této hranici začínají chátrat jak fyzicky tak i psychycky.

Snižuje se obratnost, pohyblivost, schopnost udržet moč a roste počet lidí, kteří ztratili soběstačnost..Existuje na to termín – vetchost.. Vetchost znamená, že se orgány dostávají do do kaskády. Mírně do některého strčíte a tělo se začíná bortit.. Souvisí to s imunitním systémem. Čili můžete leccos nahradit, ale pak stačí  jediný pád a ten je osudný. Jisté je jedno: že z té kaskády od jisté chvíle není návratu.. Co nestihnete na těle opečovat v mládí, již nedohoníte.. Hraje tu mj. velkou roli výživa v průběhu celého života.73  Jak ale ukazuje příběh Petera Druckera, není to pravidlem.

 

 Zvažte následující doporučení

Vést aktivní život

Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. John C. Maxwell

O způsobech jak jak rozvíjet duševní výbavu dětí bylo napsáno stovky knih.. Že je třeba začít včas ví  kdekdo. S prodlužujícím věkem začíná být stejně důležité umění udržet si duševní schopnosti co nejdéle. V nejlepší kondici je je člověk odhadem mezi 16 až 40 rokem života, pak jeho inteligence ochabuje. Zhruba v následujícím desetiletí  mu její úbytek nahrazují životní zkušenosti, ale není dobré spoléhat se jen na ně.

Stárnoucí člověk by měl číst, vzdělávat se, nebránit se novým zkušenostem, dovednostem a informacím, udržovat podnětné debaty  s přáteli, dopřát si pohyb, relaxaci, zdravé jídlo, i  nenávykové preparáty podněcují mozkovou činnost, zlepšující paměť, snižující únavu. 74

 

Jak bez otřesů proplout do zralého věku

Moderní člověk už nemůže zemřít  „starý a syt životem“ jako Abrahám, protože v jeho životě je stále něco nového, co by ještě chtěl poznat. Už si nemůžeme vykrokovat okruh poznatelného, tak jak dospělí uplynulých epoch. Max Weber

Důležité je, aby si člověk neudělal ze stárnutí a chátrání náplň života. Samozřejmě, že tělo nefunguje jako dřív. Ano mám pleš, hůř vidím,  bolí  mne kloub, ale tyto potíže nevytvořili barieru mezi mou prací a radostí ze života. A to považuji za podstatné.  Mít radost ze života, prožívat naplno všechno co nám život přinese – to je důležité.

Chodím do  lesa pěstuji cyklistiku,  bojová umění, veřejně žiji a držím se starého lidového doporučení -  jez do polosyta, pij do polopita. Nejsem ale asketa. V této souvislosti mě však napadá velmi zajímavý a pro nás Evropany vtipný Buddhův výrok o tom,  že lidé nemají žít asketickým způsobem, klidně si mohou dopřát jednu misku rýže za dva dny. Člověk na sobě musí pracovat v podstatě celý život  a snažit se přiblížit k jakémusi ideálu. Buddha říká: “Není důležitý cíl, ale cesta k němu”  A na té své kráčím neúnavně dál. 75

 

Vaše stárnutí naplňujte psaním

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti. Dalai Lama

Navštívíte-li dnes knihkupectví, zjistíte, že regály  jsou plné biografií,  líčících  životní příběhy významných i méně významných osob různých generací. Někteří autoři píší o tajemství vlastního úspěchu, jiní o kvalitách druhých. Po takovýchto příbězích je stále velká poptávka. Zvažte, nemáte-li i vy co sdělit ze svých životních zkušeností, z historie, ze své odbornosti. A nemusí to být jen knihy. Ideálním se zde jeví internet. Určitě se najdou zájemci o vaše poznatky, patrně vyvoláte i diskusi. Navíc podpoříte své sebevědomí. Tvořte s vědomím, že až odejdete, něco trvalého zde po vás zůstane, někdo využije vaše znalosti.

Svým vyprávěním mohou totiž starší lidé enormě obohatit společnost. Jazyk patří ke kulturním technikám,  které člověk ovládá a vylepšuje až do vysokého věku, kdy lze cvikem dokonce ještě talent vyprávění rozvíjet.  Proto mohou starší lidé vytvořit stylové varianty, které si dnes neumíme vůbec představit. Také mají čas vše mnohem hlouběji vše promýšlet.  Frank Schirrmacher se dokonce domnívá, že právě tady by mohl začít nový rozkvět umění. Již dnes existuje dost příkladů skvělých uměleckých děl vytvořených až ve vysokém věku.

 

Něco pro mladší

Stáří dřímá uvnitř každého z nás.

Pro společnost nejsou již staří lidé sjednocovateli rodů a nositeli moudrosti, kterou předávají generacím. V případě Afriky bývají obviňováni z čarodějnictví a někdy i upalováni a to nejen kvůli tomu, že byli pro vášnivý dav „divní“. Problém je mnohem hlubší. Staří lidé byli např. u předkřesťanských Slovanů běžně zabíjeni. 

Předsudky západní civilizace jsou dnes více skryté, sofistikovanější, ale přesto přítomné. Díky zdokonalování medicíny toužíme dosáhnout co nejdelšího života, ale být starý, toho se člověk bojí. Staří lidé jsou dnes běžně z různých důvodů opouštěni. Je známa řada případů   kdy je děti odvezly do domova důchodců, aby získaly jejich byt – a to nejen kvůli vlastní potřebě, ale i k výhodnému pronájmu. Domov důchodců v převážné většině případů není jejich volba. Tyto nespravedlnosti si staří nesou hluboko ve svém srdci. Citové zranění je uzavírá do sebe.

Lékem na samotu stáří je přátelství a upřímný zájem o jejich život. Zajímat se o konkrétního starého člověka znamená začít se zajímat o moudrost předků, o smysl jejich života, o historii, ve které žili. Velikou roli pro zlepšení kvality života seniorů bude hrát rozvoj asistenční služby přímo v domech starých lidí. Zejména by mělo být respektováno přání zůstat doma, v místě, kde prožili celý svůj život.

Mohou-li staří lidé otevřít své srdce druhém člověku, jsou najednou šťastní, že existují lidé, pro které mohou být potřební, na které mohou myslet, s nimiž mohou sdílet své životy, darovat to nejcennější: svůj životní příběh. Jak se chováme ke starým lidem, tak se jednou naše děti budou chovat k nám, až zestárneme. Jsou-li staří lidé součástí našeho života, naše osobnost je více scelena a připravena přijmout vlastní podzim života, který může být krásný, plný radosti a vitality.70

 

 Zamyslete se nad otázkami

 

Vy mladí staří, středně staří, noví staří či velmi staří! Zvážili jste, nemáte-li ještě co sdělit ze svých životních zkušeností, z historie, ze své odbornosti? Vždyť máte čas vše mnohem hlouběji promýšlet  než dnešní mladí žijící v poklusu. Zvážili jste též co trvalého po vás zůstane, a co činit, aby někdo využil vaše znalosti?

 

Vy dnes ještě mladší, uvědomujete si, že se stanete prvními starými lidmi v komunikační a informační společnosti a že budete její nejpočetnější vrstvou? A nemyslíte si, že jak se vy dnes chováte ke starým lidem, tak se vaše děti budou chovat k vám, až zestárnete?

 

—————